Achille Chavée životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Syn z lepší rodiny, vzděláním i profesí právník a přesvědčením revoluční marxista, Chavée se vprostřed jihobelgického hornického kraje, kde žije, stane i prorokem surrealismu, když tu roku 1934 s přáteli založí skupinu Rupture. Rok nato začne vydávat revui Mauvais temps (Nečas) a s pomocí E. L. T. Mesense uspořádá v Louvière – kde také zemře – surrealistickou výstavu s mezinárodní účastí, než odjede bojovat jako dobrovolník do Španělska (1936) a spojí tu definitivně svůj osud s komunistickou stranou. Po návratu do Belgie se účastní rovněž místního odboje, opouští Rupture a zakládá novou henegavskou „skupinu", paralelně spolupracuje s pařížskou Main à plume (Ruka s perem). Roku 1945, kdy se stává předsedou henegavského Svazu belgicko-sovětského přátelství (potom, co byl pro svou činnost ve Španělsku vyškrtnut z advokátského cechu), zakládá s výtvarníkem Polem Burym další surrealistickou buňku, skupinu Haute Nuit (Vrcholná noc), o dva roky později bude mezi členy Dotremontova Revolučního surrealismu. V padesátých letech přidá ještě ke svému palmares založení skupiny Schéma, zároveň obnoví kontakt s Bretonem a jeho skupinou a publikuje v revui La Brèche (Trhlina) i v jiných publikacích příbuzné povahy (Phases, Edda).

Chavéeho básnická produkce, stejně rozsáhlá jako nevyrovnaná, má svým romantismem i lyrickou spontaneitou blíž k francouzskému surrealismu než k jeho bruselskému protějšku, svou skicovitostí a netrpělivou zběžností tónu zároveň evokuje Chavéeho osobní, podobně narychlo a „nonšalantně" prožitý život. V tom smyslu je gestická stránka textů – sám jejich průběh a tón – často výmluvnější a významnější než jejich obraznost, nesená spíš obecně surrealistickým duchem než jedinečným vnitřním viděním. I za nejvíc vykonstruovanými obrazy lze přitom cítit kus lidského prožitku, surrealistickou rétorikou – hlavně ke konci Chavéeho života – prosvítají skutečné rozpory, v nichž se básník zmítal, a jeho bolestný boj s desiluzí a s pustotou dlouhých samotářských nocí. Podobně jako Zbyněk Havlíček, jehož občas připomene i stylem, se ostatně Chavée z makrokosmu lyrických nebo groteskních vizí co chvíli vrací sám k sobě a nachází se – s cigaretou v ruce – v zajetí času, z nějž uniká jen svou trvalou vnitřní disponibilitou. (zdroj životopisu: Petr Král, Jan Rubeš, Mramor se jí studený)