Afanasij Afanasjevič Šenšin životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Afanasij Afanasjevič Fet, rusky: Афанасий Афанасьевич Фет, vlastním příjmením Šenšin (Шеншин) (5.12.1820 poblíž Mcenska – 3.12.1892 Moskva) byl ruský básník, jedna z nejvýznamnějších postav ruské poezie poslední čtvrtiny 19. století.
Příjmení Šenšin používal prvních 14 a posledních 19 let svého života. Roky mezi tím užíval příjmení Fet, což bylo příjmení matky z předchozího manželství - jeho matka, Němka Charlotta Foeth, se v roce 1822, tj. dva roky po narození Afanasije, znovu provdala za Afanasijova otce, bohatého Rusa Šenšina. Nebylo jasné, jestli je Afanasij potomkem Šenšina či Feta, ale Svatá konzistoř v Orjolu rozhodla, že Afanasij bude používat jméno Fet. Tento rozsudek Afanasije velmi traumatizoval a sám se cítil být spíš potomkem Šenšina. Stigma nelegitimity ho pronásledovalo po celý život a teprve v roce 1876 mu bylo po několika letech soudního procesu změněno jméno na Šenšin.

Odešel studovat do Moskvy, poté až do roku 1856 sloužil v armádě. Rychlý postup v armádních hodnostech mu umožnil lepší přijetí ruskou šlechtou. Fet zastával názor, že způsob básníkova života ovlivňuje jeho poezii jen velmi málo, což se projevilo i v jeho pohrdání radikály. Během vojenské služby navázal přátelství s Lvem Tolstým, kterého vždy obdivoval. Posléze se usadil na panství Stěpanovka v Orelské oblasti a svého přítele navštěvoval tak často, jak jen to bylo možné. Byl jediným skutečným literátem mezi Tolstého přáteli.

Na sklonku života psal své literární paměti, překládal Aeneidu a Schopenhauerovu knihu Svět jako vůle a představa. Jeho utrpení se stávalo neúnosným, pokusil se o sebevraždu, nicméně jeho rodina ho zachránila a během dalšího sebevražedného pokusu zemřel na srdeční záchvat.

První básně Fet publikoval v roce 1842, ale nebyl si jist svými uměleckými schopnostmi, takže své básně poslal k ohodnocení Turgeněvovi, který tehdy platil za arbitra vkusu. V tom pokračoval mnoho let, pak pochopil, že Turgeněv v jeho díle potlačuje některé osobité rysy a originální prvky.

Fetovy básně jsou tematicky dost konvenční: nešťastná láska, prostá příroda středního Ruska, dokonalé řecké sochy a vznešenost Boží. Fet s těmito tématy ale pracoval impresionistickou technikou, snažil se zachytit prchavý okamžik. Například v básni jménem Šepot nepoužil ani jedno sloveso, čímž dosáhl dojmu nepokojné dynamičnosti.

Jeho pozdní díla, napsaná pod vlivem Charlese Baudelaira, jsou velmi temná a složitá, evokují a zaznamenávají jemné asociace a polozapomenuté vzpomínky. Tvrdil, že nejdůležitější věcí v poezii je nit, která spojí všechny neuspořádané asociace do pevně strukturované krátké básně.

Za svého života nebyl Fet příliš známý, silně ale ovlivnil školu ruských symbolistů, zejména Anněnského a Bloka. (zdroj životopisu: wikipedie.cz; https://bit.ly/3tpnnoW)