Alena Veselovská životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

RNDr. Alena Veselovská, roz. Šámalová, byla česká zooložka a překladatelka.

Narodila se 5. 3. 1937. Jejími rodiči byli Jaromír Šámal (1900-1942), zoolog, entomolog, hydrobiolog a universitní profesor, a Milada Šámalová, roz. Cebeová (1906-1981). Pocházela z významné rodiny, její dědeček z otcovy strany byl Přemysl Šámal (1867-1941), politik, odbojář a kancléř presidenta Masaryka a Beneše. Měla staršího bratra Jiřího (1933-1976).

Německá okupace zasáhla tvrdým až zvráceným způsobem Aleninu rodinu, jež se aktivně zapojila do odbojové činnosti. Nejdříve byl na začátku ledna roku 1940 zatčen bratr Aleniny matky dr. Jaroslav Cebe-Haberský (1901-1980), nejbližší spolupracovníka kancléře Šámala putoval přes Pankrác do Říše, kde byl odsouzen k trestu smrti, jenž mu byl následně zmírněn na 15 let žaláře. Na konci ledna roku 1940 následovalo zatčení i samotného kancléře Šámala. Byl tvrdě vyslýchán pražským gestapem, po čtyřech měsících mučení byl odvlečen do Berlína, kde na jaře roku 1941 umírá na následky německého věznění. Nejtvrdší byl ovšem následující rok. 5. června 1942, den po úmrtí tyrana a vraha Heydricha, byl Alenin otec Jaromír Šámal zatčen a ještě téhož dne zavražděn na kobyliské střelnici. 10. července byla zatčena Alenina matka Milada, válku strávila v Terezíně, Ravensbrücku, Osvětimi, Oranienburgu a Berlíně. Konec války ji zastihl na pochodu smrti. 12. července byli Jiří a Alena odvedlo gestapo do německé nemocnice na Karlově náměstí, přestože německé úřady slíbily předání dětí do péče Miladiných rodičů manželů Cebeových v Mníšku pod Brdy (S touto představou přežila Milada válku přiživována zprávami z Mníšku o dětech i samotnými dopisy dětí, jež byly dílem paní Cebeové. Až do roku 1943 nevěděli samotní manželé Cebeovi co s dětmi doopravdy je.). Z Prahy byli posláni do okupovaného Polska, zde se mimo jiné setkali s dětmi z vyhlazených Lidic a Ležáků. Z Polska děti putovaly do Německa, kde byla nařízena jejich převýchova. V Německu se jich ujali manželé Weissovi z Weinheimu, jež sami nemohli mít děti. Od Jiřího a Aleny se manželé Weissovi dověděli o pravém původu dětí. Byv si vědom nebezpečnosti celé své akce, rozhodl se doktor Weiss kontaktovat prarodiče Cebeovy v Mníšku pod Brdy. Na podzim roku 1943 se skutečně setkal dr. Weiss s drem. Cebem a jeho ženou u nich doma a řekl jim vše o dětech, pouze město, z kterého je, si ponechal pro sebe. I přes tuto skutečnost vytvářeli manželé Cebeovi nadále v dopisech Miladě ilusi o přítomnosti dětí v Mníšku. Ve Weinheimu vyrůstaly děti v relativním poklidu stranou války, manželé Weissovi se k nim chovali jako k vlastním, nikdy však nezapomínali, že na děti určitě čekají milující prarodiče v Mníšku a snad někde v koncentráku i milující matka. Přišel konec války, Milada se vrátila z věznění konečně domů, až tam zjistila, že celou válku prožila v klamu. Její bratr, jenž rovněž přežil německé věznění, se ihned s pomocí svých britských a amerických známých rozhodl pro pátrací akci. Teprve po měsíci horečného pátrání jsou děti objeveny. Miladin bratr ihned odjíždí do Weinheimu, kde nalézá svého synovce a neteř, kteří po třech letech v německé rodině zcela zapomněli svou rodnou řeč. Krátce po návratu dětí v červenci došel prostřednictvím švédského vyslanectví do Mníšku dopis z 31. května, jímž manželé Weissovi informovali manželé Cebeovi o dětech a jejich možném návratu do Československa. Dopis, jenž přišel s více než měsíčním zpožděním, započal čilou korespondenci mezi Mníškem a Weinheimem.

Padá železná opona. Ta však nedokázala přerušit čilou korespondenci mezi Mníškem a Weinheimem, ba naopak. Po Únoru 1948 odchází strýc Jaroslav Cebe-Haberský do exilu. V roce 1953 umírají krátce po sobě manželé Cebeovi. V roce 1956 manželé Weissovi poprvé přijeli za dětmi do Prahy, o devět let později Jiří s Alenou přijeli do Weinheimu. Jiří se stává po vzoru svého dědečka Jindřicha Cebeho lékařem, Alena vystuduje přírodovědeckou fakultu. V roce 1961 se provdala za našeho významného a předního zoologa a dlouholetého ředitele pražské zoo Zdeňka Veselovského. Narodili se jim dva chlapci - Zbyněk (1967) a Zdeněk (1972).

Jiří Šámal tragicky umírá roku 1976 po nešťastném pádu s koně. Milada Šámalová umírá roku 1981. V osmdesátých letech se Alena Veselovská odstěhuje i se syny do Weinheimu, kde pečuje o starou paní Weissovou až do její smrti v roce 1986.

Po revoluci se Alena Veselovská vrátila do Československa, kde žila na rodinném statku na Gerlově na Šumavě. 3 měsíce před její smrti byl o jejím příběhu natočen dokument Paní měsíční věže. Alena Veselovská, roz. Šámalová, zemřela 8. května 2003. Pohřbena je společně se svou matkou na Vyšehradském hřbitově.