Životopis
Narozen r. 117 nebo 129 Adrianu thérai — zemřel okolo r. 189 Smyrna, řecký řečník. Pocházel ze zámožné rodiny Diova kněze. Studoval v Pergamu a později v Athénách též u Heroda Attika. Jako učitel rétoriky a řečník navštívil mimo Řecko i Malou Asii, Egypt, Palestinu a Řím — získal tam přízeň císaře Antonina Pia. Od r. 159 žil ve Smyrně. Ve své rétorské škole vyučoval zadarmo, přesto však získal jen málo žáků — neměl prý pedagogický talent. Byl dlouhou dobu nemocen a léčil se v pergamském Asklépieiu. — Dochovalo se přes 50 jeho řečí. Zvláštní místo zaujímají Hieroi logoi (Svaté řeči). V nich vylíčil svou nervovou chorobu a popsal sny, v nichž mu Asklépios dával léčebné rady. Všech 6 řečí je napsáno jednoduchým stylem. Jeho školní deklamace (meletai) mají převážně historické náměty; nejznámější jsou Leuktrikoi (Řeči o bitvě u Leukter) a Sikelikoi (Řeči o výpravě Athéňanů na Sicílii). V polemicky zaměřené řeči Proti Platónovi na obranu čtyř státníků)bránil Miltiada, Kimóna, Themistokla a Perikla proti Platónovým výtkám. K pochvalným řečem patři napr. Chvála Kyziku, Chvála Smyrny, Panathénaikos (Chvála Athén), který měl soupeřit se stejnojmennou řečí Isokratovou a obsahuje bohatý historický materiál, a Chvála císaře — děkovná řeč Marcu Aureliovi za pomoc při znovupostavení Smyrny, zničené zemětřesením. Jeho specialitou byly hymny próze: Hymnos eis Dia (Hymnos na Dia), Hymnos eis Alhénun (Hymnos na Athénu), Hymnos eis Héraklea (Hymnos na Hérakla), plný symboliky a alegorie, aj. Pro jeho teologii je nejcharakterističtější Hymnos eis Poseidona (Hymnos na Poseidona). Aristeidés považoval rétoriku za nejvyšší umění a za nejlepší sebevyjádření lidského ducha. Neměl nadání pro improvizaci. Své řeči pečlivě vypracovával, sestavoval dlouhé periody plné patetismu a rétoriky, v zájmu rytmu používal neobvyklých slov i spojení u zatemňoval tak smysl vět. Jeho řeči byly pro čtenáře obtížné. I když se nuvyrovnal Démosthenovl ani Isokratovi, jak o to usiloval, byl pozdějšími kritiky pokládán za řečníka, jenž nejplněji realizoval teorii atticismu a byl nazýván posledním reprezentantem sofistické výmluvnosti. (zdroj životopisu: Slovník řeckých spisovatelů)
