Bartoš Vlček životopis
česká, 1897 - 1926
Životopis
Narodil se roku 1897 v Růžďce u Vsetína a s Valašskem zůstal spjat po celý svůj nedlouhý život. Nižší gymnázium vystudoval ve Valašském Meziříčí (1908–1912), poté pokračoval ve studiu na církevním učitelském ústavu Matice cyrilometodějské v Praze (1912–1914), maturitu však pro neshody s vyučujícími nakonec skládal ve Svatém Janu pod Skalou u Berouna (mat. 1915). V dubnu roku 1916 byl odveden do armády a poslán na italskou frontu, kde utrpěl těžké zranění. Následující dva roky proto strávil po různých polních lazaretech. Nakonec byl zajat a přidal se k československým legiím. Po válce začal působit jako učitel na měšťanské škole v Lipníku nad Bečvou (1919–1925). Navzdory tomu, že z něj jeho názory učinily častý terč pomluv a urážek od zdejších obyvatel, Vlček nijak nezatrpkl a naopak aktivně vstoupil na soudobou českou literární scénu. Navázal spolupráci s četnými autory své generace, například se Lvem Blatným, Jiřím Wolkerem, Konstantinem Bieblem či Jiřím Mahenem, a stal se hlavním iniciátorem vzniku avantgardní Literární skupiny (zal. 1921 v Brně), která měla být jakýmsi protipólem konzervativního spolku Kola moravských spisovatelů a sdružení Koliba. Spolu s Blatným také redigoval skupinou vydávaný časopis Host a hojně přispíval do řady dalších kulturních periodik. Vedle tvorby literární a kritické se začal věnovat též překládání z italštiny. Zemřel předčasně začátkem roku 1926 v Brně na následky svého nikdy nedoléčeného válečného zranění.
Po opožděném básnickém debutu v roce 1923 – sbírce Slavnosti večerní, obsahující básně z let 1920–1921 s převážně milostnou tematikou – se v duchu své generace přiklonil k expresionismu, jehož vliv je patrný ve sbírce Vzpoura samoty (1923), básnické skladbě Milenci (1924) i dramatu Učeň (1924) a jehož stopy nesou i prózy v později vydaném souboru Marný zápas (1925). Jiného ražení jsou až básně v jeho posmrtně publikované sbírce Jenom srdce (1926), věnované tématům osamění, erotického smutku a tuláckého neklidu. Vedle vlastní umělecké tvorby se Vlček hojně věnoval literární i divadelní kritice a fejetonistice – přispíval například do Obzoru (1920–1926), Cesty (1921–1925), Lidových novin (1921, 1924–1926) a samozřejmě i do časopisu Host (1921–1925). V rámci své překladatelské činnosti se zaměřil na soudobou italskou literaturu (např. L. Pirandello, G. Papini nebo U. Fracchia) a současně propagoval českou literaturu v italském tisku. V roce 1979 vyšel pod názvem Touha po životě výbor z Vlčkovy tvorby (ed. F. Valouch).
(zdroj životopisu: http://pulnoc.blackhole.cz/profily-pulnocnich-o/vlcek-bartos)
Ocenění
Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.
Bartoš Vlček - knihy
| 1924 |
 Nevděčné lásky |
| 1979 | Touha po životě |
| 1925 | Marný zápas |
| 1924 |  Milenci |
| 1924 |  Učeň |
| 1926 | Jenom srdce |
| 1926 | Povídky z Itálie |
| 1923 | Vzpoura samoty |
| 1923 | Slavnosti večerní |
Žánry autora
Divadelní hry Povídky Literatura česká Poezie
Štítky z knih
Vlček je 0x v oblíbených.