Bedřich W. Loewenstein životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

(29. 6. 1929 – 11. 5. 2017)
Narodil se v česko-německo-židovské rodině, vyrůstal v takto kulturně mnohovrstevnatém a bilingvním pražském prostředí. Jeho otec Arnold Loewenstein, oční lékař a profesor Německé univerzity v Praze, emigroval v březnu 1939 do Velké Británie (r. 1952 zde zemřel). Bedřichovi a jeho matce gestapo již zabránilo odcestovat za otcem, matka byla vězněna na Pankráci, on z rasových důvodů vyloučen z gymnázia. Před transportem byl zachráněn záměnou dat narození a byl pouze totálně nasazen. Po válce nastoupil na reálné gymnázium v Praze 7, kde v červnu 1949 maturoval. Formující význam pro něho tehdy měla zejména Akademická YMCA jako místo pro setkávání přemýšlivých mladých lidí a pod vlivem četby T. G. Masaryka a E. Rádla začal studovat filosofii a historii na Filosoficko-historické fakultě UK, kam nastoupil r. 1949. Ještě na gymnáziu mu vyšel první tištěný text v posledním čísle Peroutkova Dneška v únoru 1948 (TGM o politických stranách), mezi přáteli šířil svůj studentský strojopisný časopis. Angažovanost a diskuse s mladými nadšenými komunisty vedly k tomu, že v červnu 1951 byl vyloučen ze studia pro prý negativní poměr k lidově demokratickému zřízení a Sovětskému svazu, a to za výroky o korejské válce a názory na otázky vnitřní politiky. Pracoval jako dělník na stavbě a poté absolvoval dvouletou vojenskou službu. Teprve po ní mohl v letech 1953–1956 pokračovat ve studiu na základě výjimky udělené ministerstvem školství. Studium ukončil 18. 6. 1956 (s titulem promovaný historik) na základě diplomové práce Počátky německého demokratického hnutí a poté získal místo redaktora časopisů Dějepis ve škole a Zeměpis ve škole ve Státním pedagogickém nakladatelství. Od 1. 10. 1957 byl přijat jako aspirant v Historickém ústavu ČSAV (dále HIÚ), kde postupoval jako odborný asistent (1. 10. 1960) a vědecký asistent (1. 6. 1961); téměř pětisetstránkovou kandidátskou disertační práci Rané liberální a demokratické hnutí v Německu – předpoklady, počátky, problematika (1789–1832) obhájil 29. 11. 1961 (získal tak hodnost kandidáta historických věd – CSc.; jeho školitelem byl F. Graus). Vědeckým pracovníkem v HIÚ pak zůstal i jako nestraník až do r. 1970. V době aspirantury se oženil s Marií Stryjovou (1931–1977), českou spisovatelkou repatriovanou r. 1947 z ukrajinské Volyně; narodily se jim dcery Miriam (nar. 1958; koreanistka na FF UK) a Šimona (nar. 1964; filosofka působící v Berlíně). (zdroj životopisu: http://www.usd.cas.cz)