Beno Budar životopis
německá, 1946 - 2023
Životopis
Beno Budar
(nar. 19. března 1946 Kulow/Wittichenau – Sasko, SRN)
Je synem lužickosrbské ženy a důstojníka Rudé armády. Svého otce objevil až po šedesáti letech, v roce 2006 v moskevských vojenských archivech. Vystudoval slavistiku na univerzitě v Lipsku a ruštinu na univerzitě v Rostově na Donu. V září r. 1969 nastoupil jako lektor beletrie v nakladateství Domowina w Budyšíně. V letech 1987–88 studoval na literárním institutu v Lipsku. Od roku 1990 byl redaktorem a později šéfredaktorem časopisu pro děti „Płomjo/Płomje“. Od r. 1969 je členem Kruhu lužickosrbských spisovatelů, později Svazu lužickosrbských umělců. Více než patnáct let vede Kroužek píšících v Róžantu. Knižně vydal čtyři sbírky básní, několik prozaických knih, mj. i pro mládež. Je zastoupen v mnoha antologiích. Mimořádný úspěch měla jeho kniha Tež ja mějach zbožo (Také já měl štěstí) zahrnující vzpomínky čtyř desítek Lužických Srbů, kteří museli v řadách Wehrmachtu bojovat na různých frontách 2. světové války. Během dvou let dosáhla tří vydání. Překládá z ruštiny a němčiny. Budar píše také písňové texty – převážně pro Měrćina Weclicha. Je spoluautorem videofilmů o dějinách Lužických Srbů pro školy. V rodné Lužici je populární – přezdívají mu Puškin. Žije v osadě Horni Hajnk, kterou pod tímto názvem v německé automapě nenajdete. Na zahradě svého domku postavil stodolu, ve které buduje památník lužickosrbské literatury. V roce 2006 vyšel v Praze dvojjazyčný (česko-lužickosrbský) výbor z jeho díla nazvaný Jaro modré – Nalěćo módriny (Česko-lužický věstník).
(zdroj životopisu: Milan Hrabal in.: Jazyk jímž porozumíš větru, s. 76)
Ocenění
Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.
Beno Budar - knihy
| 2003 |
 Neklidné časy |
| 2012 | Byly to zlé časy |
Žánry autora
Literatura světová Válečné Poezie Biografie a memoáry
Štítky z knih
Budar je 0x v oblíbených.