Bertha von Suttner životopis

Přidat do oblíbených Koupit knihy

rakouská, 1843 - 1914

Životopis

Baronka Bertha Sophia Felicita von Suttnerová, rozená hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova (9.6.1843 Praha – 21.6.1914 Vídeň), byla česko-rakouská radikální pacifistka, publicistka a spisovatelka.
V roce 1905 se stala první ženou, jíž byla udělena Nobelova cena za mír.
Varianty jejího jména jsou: Bert(h)a (von) Suttner(ová), Berta Kinská-Suttnerová, Berta ze Suttnerů.

Narodila se v Novém Městě pražském, jejím otcem byl hrabě František Josef Kinský (1768–1843) polní podmaršál, příslušník jedné z nejstarších šlechtických rodin v Čechách a matka Žofie Vilemína hraběnka Kinská-Körnerová (dcera hejtmana jízdy Josefa von Körnera).

Berta žila část dětství s matkou v Praze i na Staroměstském náměstí v paláci Kinských, ale vztahy mezi její matkou a širší rodinou Kinských byla napjaté kvůli nerovnosti původu Bertiných rodičů i tomu, že její otec už byl po smrti. Matka s dcerou proto odešly do Brna, kde se jí u Bertina poručníka, otcova přítele Ernsta Egona Fürstenberga, dostalo péče i kvalitního vzdělání; také bohatá knihovna v ní probudila zájmy a schopnosti, které jí ve spojení s jazykovým nadáním uvedly do světa hudby, zpěvu a umění i humanistických věd. Kromě rodné němčiny a češtiny mluvila i francouzsky, anglicky a italsky.

V roce 1856 se s matkou odstěhovaly do Vídně k tetě, kde jí vzdělaná sestřenice Elvíra zasvětila do literatury a filozofie. V roce 1873, kdy bylo rodinné jmění (zděděné po otci) téměř vyčerpáno, přijala Berta místo guvernantky v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera. Vyučovala jeho čtyři dcery hudbě a jazykům. Sblížila se s jejich nejmladším synem Arturem (*1850). I přes nesouhlas rodiny se v červnu 1876 vzali a odjeli do Gruzie, na pozvání Bertiny přítelkyně kněžny Jekateriny Dadiani z Mingrelie. Finanční prostředky získávali především vyučováním v tamních šlechtických rodinách a psaním článků pro noviny ve Vídni a Berlíně. Oba též pracovali ve vojenských lazaretech při rusko-turecké válce a Berta zde poznala velké a zbytečné utrpení. Zde se zrodila její nová filosofie: zbytečnému utrpení přinášenému válkou je třeba se postavit.
V roce 1885 se vrátili zpátky do Vídně, usmířili se s rodinou a vrátili se do rodinného zámku Harmannsdorf v Dolních Rakousích. Roky 1886–1888 prožili v Paříži, kde byli jako uznávaní publicisté vítáni mezi literáty a intelektuály.

V roce 1889 vydala Berta román Die Waffen nieder! (v češtině Odzbrojte!, nejnověji Složte zbraně! (2020). Znala válečné dějiny i historii Královéhradecka a v knize mj. popisuje dění v kraji těsně po velké bitvě u Hradce Králové v r. 1866. Román vyvolal velký rozruch a postavil ji mezi přední představitele mírového hnutí ve světě. Začala se angažovat v protiválečných aktivitách; brzy stála v čele výborů mírových organizací, v jejich setkání v Evropě. Jezdila na první mezinárodní kongresy, propagovala založení mezinárodního smírčího soudu v Haagu a další organizace obhajující práva žen a národnostních menšin, vyjadřovala svůj odpor k antisemitismu. Začala vydávat (1892–1910) pacifistický časopis Odzbrojte (Die Waffen nieder!). Po smrti manžela (10.12.1902) věnovala své veškeré úsilí mírovým aktivitám.

Byla označována za nejproslulejší ženu světa před první světovou válkou. Svou literární prací a činností pro zachování míru se řadí do čela obránců humanistických idejí v Evropě 2. poloviny 19. století.

Zemřela ve Vídni po krátké těžké nemoci. (zdroj životopisu: http://cs.wikipedia.org/wiki/Bertha_von_Suttnerov%C3%A1)

Ocenění (1)

1905 - Nobelova cena za literaturu