Božena Kunětická životopis
česká, 1862 - 1934
Životopis
Božena Viková-Kunětická v rodině obchodníka s obilím v Zámecké ulici v domě čp. 22. Vzdělání získala na školách v Pardubicích. Chtěla být herečkou, kvůli tomu se učila u Otilie Sklenářové-Malé až do vyhoření Národního divadla, zahrála si předtím na prknech Prozatímního divadla. Pak se provdala za cukrovarnického úředníka J. Víka, žili v Uhříněvsi a Českém Brodě a věnovala se rodině. Měla tři děti, oba chlapci podlehli ještě malí záškrtu, zůstala jí dcera Vlasta.
Později se zapojila do politiky za mladočeskou stranu a v roce 1912 se stala první ženskou českou političkou zvolenou do Českého zemského sněmu (za volební obvod Mladá Boleslav–Nymburk). Zemský sněm se v této době kvůli českoněmeckým sporům nescházel, a proto otázka, zda jí úřady dovolí svůj mandát také vykonávat, nebyla nikdy vyřešena.
V letech 1918-1920 zasedala za Československou národní demokracii v Revolučním národním shromáždění.[1][2] Po parlamentních volbách v roce 1920 získala senátorské křeslo v Národním shromáždění za národní demokraty. Mandát nabyla ale až dodatečně roku 1925 jako náhradnice poté, co rezignoval senátor Jan Herben. V senátu zasedala jen krátkou dobu do parlamentních voleb v roce 1925.[3][4]
Do roku 1930 předsedala Zemské komisi žen národní demokracie. Odmítala právní uznání Sovětského svazu. Vystupovala proti rozšiřování německého živlu v pohraničí, neznalosti českého jazyka u dětí, ale také Židům či Masarykovi. Byla oddanou obdivovatelkou předsedy své strany, nacionálně-konzervativního politika Karla Kramáře, kterého navštěvovala ve Vysokém nad Jizerou.[5]
V roce 1927 byla za své literární a dramatické dílo jmenována členkou České akademie věd, společně s Eliškou Krásnohorskou jako první ženy. V období 1. republiky bylo vydáno 15 svazků jejích sebraných spisů. V románové tvorbě obhajovala ženkou emancipaci, feministické zásady proti mužům a to přesto, že prožila šťastné manželství. Napsala i několik cestopisů, dramat pro Stavovské a Národní divadlo, politicky zaměřených spisů, pro poezii použila i pseudonym Ignota.
V roce 1934 byla vydána její biografie od J. Voborníka. Pozůstalost Vikové-Kunětické je uložena v Literárním archivu Památníku národního písemnictví.
Urna byla uložena na Kunětické hoře.
(zdroj životopisu: http://cs.wikipedia.org/wiki/Bo%C5%BEena_Vikov%C3%A1-Kun%C4%)
Ocenění
Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.
Božena Kunětická - knihy
| 2012 |
 Jus suffragii |
| 1910 |  Medřická |
| 1918 |  Cop |
| 1922 | Pán |
| 1905 | Macecha a jiné črty |
| 1919 | Minulost |
| 1894 | Idylky |
| 1901 | Vzpoura |
| 1892 | Justyna Holandová |
| 1912 | Dál! |
Žánry autora
Divadelní hry Novely Povídky Romány Literatura česká Politologie, mezinárodní vztahy
Štítky z knih
Kunětická je 1x v oblíbených.