Božena Viková-Kunětická životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Narodila se v rodině obchodníka s obilím v Zámecké ulici v domě čp. 22. Vzdělání získala na školách v Pardubicích. Chtěla být herečkou, kvůli tomu se učila u Otilie Sklenářové-Malé až do vyhoření Národního divadla, zahrála si předtím na prknech Prozatímního divadla. Pak se provdala za cukrovarnického úředníka J. Vika, žili v Uhříněvsi a Českém Brodě a věnovala se rodině. Měla tři děti, oba chlapci podlehli ještě malí záškrtu, zůstala jí dcera Vlasta.

Později se zapojila do politiky za mladočeskou stranu a v roce 1912 se stala vůbec první ženou zvolenou do Českého zemského sněmu (za volební obvod Mladá Boleslav–Nymburk).[3] Sněm se v této době kvůli českoněmeckým sporům nescházel a následně byl Anenskými patenty v roce 1913 rozpuštěn. Proto otázka, zda jí úřady dovolí její mandát vykonávat, nebyla nikdy vyřešena.

V letech 1918–1920 zasedala v Revolučním národním shromáždění[4] za Českou státoprávní demokracii, respektive za z ní vzniklou Československou národní demokracii.[5]

Po parlamentních volbách v roce 1920 získala senátorské křeslo v Národním shromáždění za národní demokraty. Mandát nabyla ale až dodatečně roku 1925 jako náhradnice poté, co rezignoval senátor Jan Herben. V senátu zasedala jen krátkou dobu do parlamentních voleb v roce 1925.[6][7]

Do roku 1930 předsedala Zemské komisi žen národní demokracie. Odmítala právní uznání Sovětského svazu. Vystupovala proti rozšiřování německého živlu v pohraničí, neznalosti českého jazyka u dětí, ale také Židům či Masarykovi. Byla oddanou obdivovatelkou předsedy své strany, nacionálně-konzervativního politika Karla Kramáře, kterého navštěvovala ve Vysokém nad Jizerou.[8]

V roce 1927 byla za své literární a dramatické dílo jmenována členkou České akademie věd, společně s Eliškou Krásnohorskou jako první ženy. V období 1. republiky bylo vydáno 15 svazků jejích sebraných spisů. V románové tvorbě obhajovala ženskou emancipaci. Napsala i několik cestopisů, dramat pro Stavovské a Národní divadlo, politicky zaměřených spisů, pro poezii použila i pseudonym Ignota.

V roce 1934 byla vydána její biografie od J. Voborníka. Pozůstalost Vikové-Kunětické je uložena v Literárním archivu Památníku národního písemnictví.

Urna byla uložena na Kunětické hoře. (zdroj životopisu: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bo%C5%BEena_Vikov%C3%A1-Kun%C4%9Btick%C3%A1)