Céline Dion životopis
americká, 1968
Životopis
CÉline Dion (plným jménem Céline Marie Claudette Dion, * 30. března 1968, Charlemagne, Québec), je kanadská zpěvačka oceněná mimo jiné cenami Grammy a Juno a příležitostná skladatelka písní.[2] Svou kariéru započala jako francouzská zpěvačka na začátku 80. let 20. století, na mezinárodní hudební scénu prorazila v 90. letech.
Biografie
1968–1988
Céline Dion se narodila do velké, chudé, ale hudebně založené rodiny. V srpnu 1973 vystoupila před početnou rodinou na svatbě svého bratra Michela se skladbou Du fil des aiguilles et du coton. Když jí bylo dvanáct let, složila společně s matkou francouzskou píseň Ce n'etait qu'un reve, která změnila směr jejího života.
Demonahrávka obsahující píseň zaujala v lednu 1981 Reného Angélila, respektovaného osobního manažera Ginette Renové, který se rozhodl Dion pomoci. Dokonce zastavil hypotékou svůj dům, aby mohl financovat nahrávání debutového alba La voix du bon Dieu.
V červnu 1981 Dion vstoupila jako třináctiletá poprvé před televizní kamery v programu Michela Jasmina nahrávkou Ce n'etait qu'un reve. Byl to vůbec první kontakt mezi ní a širokou veřejností v rodném Québecu.
Známá začala být v roce 1982, kdy vyhrála zlatou medaili na festivalu Yamaha World Popular Song v japonském Tokiu za skladbu Tellement j'ai d'amour pour toi. V témže roce vyšel druhý, velmi úspěšný singl D'amour ou d'amitie z pera Eddyho Marnaya.
V lednu 1983 reprezentovala Kanadu na festivale RTL Super Official ve francouzském Cannes. Stala se vůbec první Kanaďankou, která získala zlatou desku ve Francii za kompilaci hitů Du soleil au coeur.
Když 11. září 1984 navštívil Kanadu papež Jan Pavel II., reprezentovala Dion mladou generaci na setkání s papežem na montréalském olympijském stadionu. Zpívala zde před více než pětašedesátitisícovým obecenstvem skladbu Une colombe z aktuálního alba Mélanie. Za šest dní v Kanadě vyšel výběr nejúspěšnějších singlů na desce Les plus grands succés de Céline Dion.
V roce (1984) vyšel nový singl Mon ami m'a quittee, který byl předzvěstí alba Les chemins de ma maison. Céline dostala dvě ceny Félix na Gala představení ADISQ a v listopadu dostala pozvánku zazpívat v prestiží Olympia Music Hall v Paříži na show Patricka Sébastiena.
V roce 1985 získala pět hudebních ocenění Félix. V následujícím roce nahrála nový singl Billy. Ihned po vydaní singlu, 18letá Dion oznámila přestávku v kariéře, po které se vrátila na hudební scénu nahrávkou Je ne veux pas, kterou napsal italský textař Romano Musumara. Byl to její poslední singl u nahrávací společnosti Pathé-Marconi.
V roce 1988 Dion upevnila své postavení v rodné provincii Québec vydáním alba Incognito (Sony Music). Dostala čtyři ocenění Félix za platinové album. V stejném roce vyhrála prestižní soutěž Eurovision Song Contest v irském Dublinu. Jako reprezentantka Švýcarska získala zlatou medaili za skladbu Ne partez pas sans moi. Následujících 42 dní vystupovala ve vlastní show Incognito v Théatre Saint Denis v Montréale.
1990–1995
Roku 1990 Céline Dion vydala album Unison, její první v angličtině. Pilotním singlem se stala skladba Where Does My Heart Beat Now, kterou si podmanila i americkou část publika. V singlovém žebříčku Billboard Top 100 skončila na 4. místě. Druhý singl, (If There Was) Any Other Way, se vyšplhal na 5. příčku. Z LP desky nakonec šly do singlových pozic i méně úspěšné skladby The Last To Know a Unison. Album Unison překonalo všechna očekávání. Jeho prodejnost dosáhla 1 700 000 nosičů. Dion začínala být pro americké posluchače známější i díky nočním talk-show.
V roce 1991 oslavovala 10. výročí v hudebním byznysu a v červnu připravila speciální gala vystoupení pro fanoušky ve Forum de Montréal. Pro francouzské publikum nahrála písně populárního textaře Luca Plamondona na album Dion chante Plamondon. Z něj jsme zaznamenali singly Je danse dans ma tete, Un garcon pas comme les autres (Ziggy) a L'amour existe encore. Album se dostalo na evropský trh až v roce 1994 pod názvem Des mots qui sonnent.
Mezinárodní vzestup přišel v roce 1991, kdy nahrála titulní skladbu na soundtrack k animovanému filmu Kráska a zvíře společnosti Walt Disney. Píseň Beauty And The Beast se stala číslem jedna a posbírala ceny Hudební akademie Grammy, stala se základním kamenem druhého anglicky zpívaného alba s jednoduchým názvem Celine Dion.
Album Celine Dion (1992) obsahovalo pět singlů. Love Can Move Mountains, If You Asked Me To, Did You Give Enough Love, Water From The Moon a Nothing Broken But My Heart. V Kanadě získalo šest platinových desek a bylo dalším stupněm k ocenění Juno.
Též v roce 1992 se zúčastnila koncertního turné Michaela Boltona a vystupovala v jedné z hlavních rolí v muzikálu Tycoon. V téže době zaznamenala významné kroky ve Velké Británii. Britské publikum vzalo dobře skladbu Think Twice, baladu z alba The Colour Of My Love (1993). Následujících pět týdnů dominovala píseň a album britským hitparádám, takový počin se neopakoval od roku 1965 a rozkvětu The Beatles. Skladba Think Twice zůstala číslem jeden ještě další dva týdny, překonala magickou miliónovou hranici a stala se jediným singlem ženského interpreta, kterému se číslo prodejnosti ve Velké Británii zastavilo na 4 miliónech. Z alba The Colour Of My Love vzešly další mega-hity: sladká balada The Power Of Love (původně nazpívaná Jennifer Rush), rytmická Misled, Only One Road a duet s Clivem Griffinem When I Fall In Love z filmu Samotář v Seattlu.
Albem D'eux (1995) Dion představila francouzskou hudbu Britům a použila svůj talent k podpoře Kanadského fondu Cystické fibrózy. Jedna z nejemocionálnějších skladeb Vole (později se objevuje v anglické úpravě s názvem Fly na albu Falling Into You) je vlastně dojemnou vzpomínkou na její neteř Karine, která na tuto nemoc zemřela.
1996–1999
Album Céline Dion Falling Into You (1996) se stalo nejlépe prodávaným toho roku. Bodovalo v hitparádách 11 států světa. Bylo zvoleno albem roku a nejlepším popovým albem na 39. slavnostním udílení cen americké Hudební akademie. Alba se prodalo více než 25 miliónů kopií. Z alba Falling Into You byli v rozhlase vysílané hlavně písně Because You Loved Me, balada It's All Coming Back To Me Now, All By Myself od Erica Carmena, nebo Call The Man.
Album Let's Talk About Love (1997) bylo nahráváno v Londýně, New Yorku a Los Angeles. Speciálními hosty jsou například Barbra Streisand (píseň Tell Him), Bee Gees se singlem Immortality, Carole King, Georgea Martina, či Luciano Pavarotti, skvělý textaři a hudebníci včetně Davida Fostera. Album bylo vydáno ve stejný den jako soundtrack k filmu Titanic. Obě alba přinesla ústřední píseň, My Heart Will Go On, kterou napsal James Horner a nahrál James Horner s Walterem Afanasieffem. V ohromujícím sledu úspěchů Let's Talk About Love soupeřilo s 27 milióny prodejů a Titanic též překonal více než 27 miliónů nahrávek. Je to nejlépe prodávaný orchestrální soundtrack v celé nahrávací historii. Dion zpívala My Heart Will Go On v televizním přenosu 70. výročních cen Akademie, naživo z Dorothy Chandler Pavilion v Los Angeles. Píseň získala cenu Akademie za nejlepší originální píseň – už druhý Oscar za skladbu, kterou nazpívala Céline Dion; první byl za Beauty And The Beast z roku 1992.
Francouzské album S'il suffisait d'aimer, nahrané v únoru 1998, bylo oficiálně celosvětově uvedené na trh 8. září. První singl Zora sourit získal bouřlivé ohlasy v rádiích po celém světě. Zpěvačka představila titulní skladbu z alba svým fanouškům při turné Let's Talk About Love.
1999–současnost
Roku 1999 Céline Dion ohlásila přerušení své kariéry, aby se mohla věnovat svému muži, u něhož byla diagnostikována rakovina jícnu.
Po tříleté pauze se Dion albem A New Day Has Come vrátila na hudební scénu. Do roku 2004 dosáhla 175 miliónů prodejů svých desek, takže při předávání World Music Awards obdržela Diamond Award, čímž byla uznána nejlépe prodávanou zpěvačkou na světě.[3] Od roku 2003 uvádí Dion svou noční show A New Day… v Caesars Palace v Las Vegas v rámci kontraktu trvajícího do roku 2007. Hudbu Dion ovlivnily různé žánry od popu a rocku po gospel a evropskou klasickou hudbu, je vyzdvihována pro své mohutné a technicky vyspělé vokály.[4] Má hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy. V roce 2008 a na začátku roku 2009 probíhalo její turné Taking Chances.
V roce 2010 se jí narodily dvě děti: Eddy a Nelson. 6 let nato, 14. ledna 2016, jí zemřel manžel.
V roce 2022 jí bylo diagnostikováno vzácné a nevyléčitelné neurologické onemocnění Stiff Person Syndrom (SPS), které způsobuje ztuhlost svalů a mění pacienty v "lidské sochy"[5] .
Céline Dion v Praze
Dion byla v Praze dvakrát. Poprvé zde natáčela svůj videoklip k písni It's All Coming Back to Me Now, klip se natáčel v paláci v Ploskovicích a ve studiích Barrandov. Podruhé zde byla 26. června 2008: při koncertní šňůře Taking chances World Tour vystupovala v Pražské O2 Aréně.
(zdroj životopisu: https://cs.wikipedia.org/wiki/C%C3%A9line_Dion)
Ocenění
Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.
Céline Dion - knihy
| 2001 |
 Môj život ako sen |
Žánry autora
Štítky z knih
Dion je 0x v oblíbených.