Životopis
Čeněk Šercl (28. září 1843 Beroun – 4. prosince 1906 Lublaň) byl český lingvista a polyglot, profesor srovnávací jazykovědy v Charkově. Pro své rozsáhlé znalosti evropských i asijských jazyků si již v mládí vysloužil přezdívku „český Mezzofanti”. Jeho hlavním oborem byl sanskrt, ale ovládal celkem 45 jazyků, byl odborníkem na řeč hluchoněmých, psal srovnávací studie o afrických nářečích a zabýval se i okrajovými tématy jako mimika nebo dorozumívání pomocí vějířů a barev.
Přednášel 16 let v Charkově, v Oděse dvanáct. Později se s rodinou přestěhoval do Štýrského Hradce a nakonec ze zdravotních důvodů do Lublaně, kde si osvojil poslední jazyk — slovinštinu.
Šercl byl ve své době proslulý jazykovědec. Po sérii vystoupení v roce 1866 se dostal do obecného povědomí a všichni doufali, ze svými znalostmi přispěje k proslavení českého národa i v teto vědní disciplíně. Tyto naděje naplnil úspěšným působením v Londýně a především v Rusku.
(zdroj životopisu: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cen%C4%9Bk_%C5%A0ercl)
Čeněk Šercl knihy
1884 | Mluvnice jazyka ruského II a III |
1883 | Z oboru jazykozpytu |
1883 | Mluvnice jazyka ruského I |
Šercl je 0x v oblíbených.