Daniel Weissbort životopis
britská, 1935
Životopis
Navzdory jeho profesi (profesor anglické a srovnávací literatury) není ve Weissbortově poezii nic akademického. K jejím nejsympatičtějším rysům patří to, že nepotřebuje žádný komentář nebo orientační instrukce, ba dokonce ani zvláštní čtenářskou zkušenost. Jeho básně je možno vnímat jako obdobu osobních dopisů, vzkazů, přátelských sdělení nebo poznámek vyslovených na okraj hovorů o něčem jiném a výmluvnějším než sebedelší rozklady. Nepotřebuje bravurně brousit pointu, nepotřebuje vyvolávat iluzi hlubokosti, protože teprve přítomnost někoho dalšího, někoho naslouchajícího, pro koho není život hrou, dává pravou ostrost a pravou hloubku slovům, která nám napohled tak lehce a tak jednoduše nabídl.
HOVORY S KOČKAMI
S napětím v očích
říkají kočky několik svých slov.
S úctou anebo záští v očích
vysílají kočky svá pokusná slova.
S důvěrou v očích
čekají, že najdeme jejich smysl,
že to zvládneme
A rychle improvizujeme,
abychom nezklamali jejich důvěru,
s nadějí, že to nepoznají.
A zdá se, že nepoznají.
V nejhorším případě se otočí a odcházejí,
jako by říkaly: Takže nic.
Odnášejí své hlavy a my si lámeme svoje:
že bychom nějakou náhodou
přece jen rozuměli?
Bibliografie:
Nájemce (Leaseholder, 1971)
Nouzový případ (In Emergency, 1972)
Sondy (Soundings, 1977)
Nájemce, nové a vybrané básně (Leaseholder, New and Selected Poems, 1986)
(zdroj životopisu: Světová literatura, č 4, 1990)
Ocenění
Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.