Životopis
herečka, producentka, režisérka, scénáristka, spisovatelka
Je dcerou inženýra a fotografky, která ji naučila základům své profese. Od studentských let, kdy navštěvovala Santa Ana High School a Orange Coast College, se věnovala hlavně divadlu. Odbornou hereckou průpravu jí poskytl Sanford Meisner ve svém newyorském uměleckém studiu Neighborhood Playhouse. Své pěvecké vlohy uplatnila v rockové skupině Roadrunners, s níž vystupovala do 1967, než zahájila svou profesionální hereckou kariéru na letní scéně ve Woodstocku.
V roce 1968 slavila úspěch na Broadwayi v premiérové inscenaci rockového muzikálu Vlasy. 1969 na sebe upozornila rolí Lindy Christieové v broadwayské inscenaci komedie Woodyho Allena Zahraj to znovu, Same, v jejíž film. verzi (r. H. Ross) vytvořila tutéž úlohu. Před film. kamerou debutovala úlohou švagrové právě se ženícího hrdiny v rodinné komedii Milenci a další cizinci (r. C. Howard).
Do pozice mezinárodně uznávané hvězdy se dostala díky hořkým i rozverným komediím režiséra Woodyho Allena, který v ní nalezl na čas svou životní partnerku a zároveň ideální představitelku exaltovaných neurotických intelektuálek. Svým komicko-sentimentálním projevem, osobním šarmem a temperamentem vytvořila kontrapunktický protipól k často nešikovným a nešťastně zamilovaným antihrdinům, jaké ztělesňoval právě Allen.
V jejich společných tragikomických kreacích, plných situačních a slovních gagů, se odrážejí nejen problémy moderní civilizace, ale promítají se v nich také rysy jejich citového soužití. Patrně nejlepší autobiografický portrét svého vztahu předvedli v Allenových vrcholných dílech Láska a smrt, Annie Hall a Manhattan. Za titulní part neúspěšné a zakomplexované zpěvačky, jejíž milostná vzplanutí ve snímku Annie Hall končí často zklamáním, obdržela Oscara 1977 a cenu BAFTA 1977.
O tom, že není pouze jednostranně zaměřenou herečkou s omezeným rejstříkem, podala přesvědčivý důkaz v psychologickém dramatu podle románu Judith Rossnerové Hledání pana Goodbara (r. R. Brooks), kde se představila jako obětavá učitelka hluchoněmých dětí Theresa Dunnová, která však doplatí vlastním životem na svá milostná dobrodružství.
Po rozchodu s Allenem se Diana Keaton sblížila s hercem a režisérem Warrenem Beattym, v jehož historicko- životopisné fresce Rudí si zahrála Louisu Bryantovou, družku amerického novináře Johna Reeda (Warren Beatty), a za svůj výkon získala Donatellova Davida 1982. Bezúspěšně se ucházela o Oscara 1996 za hlavní roli obětavé staré panny Bessie, kvůli jejíž smrtelně nebezpečné nemoci za ní přijíždí její mladší egoistická sestra (Meryl Streepová) se svým vzpurným synem (Leonardo DiCaprio), v rodinném dramatu podle hry Scotta McPhersona Marvinův pokoj (r. J. Zaks).
Kromě herectví se začala věnovat také film. režii; 1987 natočila mj. excentrický střihový dokument Nebe a 1991 režírovala hraný film Tajný spolek. V allenovsky nostalgickém duchu natočila komedii Hrdinové mého dětství, příběh dvanáctiletého židovského chlapce (Nathan Watt), který, když mu onemocní maminka (Andie MacDowellová), utíká ke svým výstředním strýcům (Michael Richards a Maury Chaykin) do jejich zábavného, ale někdy i bolestného světa.
Prosadila se rovněž jako fotografka; kolekci snímků interiérů amerických hotelů shrnula 1980 do knihy Reservations (Rezervace) a 1983 publikovala fotografickou knihu o historii americké kultury pod názvem Still Life (Zátiší). V poslední době s ní opět začal spolupracovat W. Allen.
