Elizabeth Ann Scarborough životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Nesmírně plodná americká sci-fi a fantasy autorka. Roku 1989 získala ocenění Nebula za svůj román „Léčitelka“ a má na kontě téměř dva tucty dalších samostatně napsaných románů (série „Argonia“, „Songkiller“, „Godmother“, „Cleopatra“, aj.) stejně jako dlouholetou spolupráci s Anne Inez McCaffrey na sériích „Petaybee“ 1–3 a „Acorna“ 3–7 (dále „Twins of Petaybee“ 1–3 a „Acorna's Chil­dren“ 1–3). Scarborough se rovněž podílela na redakci zatím pěti antologií a mnoho povídek sama napsala.

Elizabeth vyrostla v Kansas City a po středoškolských studiích se vydala ve šlépějích své matky a začala se školit na zdravotní sestru. Později se z finančních důvodů zapsala do armádního zdravotního sboru, který ji zaplatil dokončení studia (výměnou za tři roky aktivní služby) a posléze ji po krátkém výcviku odeslal do Vietnamu. Právě toto prostředí a válka ji volně inspirovaly k napsání jejího nejznámějšího románu „Léčitelka“ (česky 2003).

Z Vietnamu se naštěstí vrátila celá a přestěhovala se na Aljašku, kde se vdala, začala psát, rozvedla se a dokončila svých sedm prvních knih. Získala bakalářský titul v oboru historie a věnovala se i studiu žurnalistiky. Na Aljašce strávila celkem asi 18 let, než se poněkud neochotně rozhodla, že nastal čas na jiné prostředí a nové přátele a přesunula se na severozápadní pobřeží USA. Dnes žije s větším než malým množstvím koček ve starém srubu v zapadlém přístavním městečku.

S Anne McCaffrey se spřátelila během její návštěvy Fairbanksu, vzala ji na jízdu se psím spřežením, ukázala jí polární záři a později s ní spolupracovala na několika fantasy sériích. Inspiraci hledala i na cestách po Evropě, zejména po Skotsku a Irsku (kde řadu měsíců i žila). Po nějaké době ji však psaní přestalo uspokojovat; dle vlastních slov toužila po nějakém rychlejším uspokojení svých tvořivých pudů a vrátila se tedy ke své celoživotní zálibě – vytváření korálkových ornamentů, náušnic a dalších předmětů, jejichž prodejem se později živila. Psaní ale přesto neunikla, o čemž svědčí její kniha „Beadtime Stories“ – sbírka jejích vlastních pohádkových korálkových motivů.

V současnosti se věnuje práci s korálky a dřevem, čte a píše další příběhy, vyučuje, poslouchá hudbu a příležitostně cestuje. (zdroj životopisu: http://www.legie.info)