Životopis
Elzéar-Jean-Louis-Joseph Blaze (narozený ve Vaucluse 18. října 1788, a zesnulý v Paříži 9. října 1848) byl synem avignonského notáře a hudebního skladatele (Henri-Sébastien Blaze). V osmnácti vstoupil do armády, nastoupil do vojenské školy a v dubnu 1807 z ní vyšel jako podporučík. Byl přidělen k 108. pluku řadové pěchoty, který tvořil součást divize generála Frianta ve sboru maršála Davouta, prožil závěr polského tažení roku 1807 včetně vítězné bitvy u Friedlandu, v dunajském tažení roku 1809 utržil zranění a roku 1811 odešel jako pobočník a kapitán za Pyreneje. Odtud jej přeložili posádkou do severního Německa, stihl však okusit i kus útrap ruské kampaně a zažil pak Davoutovu neuvěřitelně skvělou obranu Hamburku. Napoleonskou armádu opustil až po císařově první abdikaci, nastoupil službu v královském 6. řadovém pluku, 9. dubna 1815 ale z armády znovu vystoupil, zjevně proto, že Napoleonovi už nemínil v jeho posledním stodenním dobrodružství sloužit. Vrátil se v říjnu 1815, byl za věrnost Ludvíku XVIII. povýšen na šéfa batalionu, zařazen k 1. pluku královské gardy a roku 1819 dal vojenskému suknu definitivně vale. Věnoval se svým dvěma vášním, lovu a loveckým psům. Spolupracoval s mysliveckými časopisy, publikoval několik kynologických knih, které vycházejí dodnes, a pár let byl starostou v Chenni'evres-sur-Marne. (zdroj životopisu: předmluva J. Kovaříka v knize Život v Napoleonově armádě (E.)
