Emanuel Chalupný životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Emanuel Chalupný (* 14. prosince 1879 Tábor – † 27. listopadu 1958 Tábor), profesor, JUDr. byl český pedagog, právník, sociolog, spisovatel, jazykovědec. Zabýval se vztahem sociologie, filosofie a práva a usiloval o vytvoření přesného sociologického pojmosloví a sociologické metodologie; spoluzakladatel (1942) Sociologického ústavu; spoluzakladatel (1925) a později předseda Masarykovy sociologické společnosti; člen a viceprezident (1934-1935) Mezinárodního sociologického ústavu v Paříži.

Emanuel Chalupný studoval na táborském gymnáziu (mj. i u prof.Augusta Sedláčka), již v té době se teprve sedmnáctiletý student jevil jako schopný vědecký talent a začal psát studie (např. o české národní povaze, o Jungmannovi, „O modernosti a pokroku vědeckém, uměleckém a mravním“), které později použil k rozpracování. Maturoval v roce 1898 a ve studiích pokračoval na Právnické a Filosofické fakultě české univerzity v Praze. Jeho profesorem byl také Albín Bráf a T.G.Masaryk, který se stal pro studenta autoritou. Kladně hodnotil Chalupného nadání a schopnosti; přemluvil ho, aby vedl (v roce 1903) v tiskovém orgánu Masarykovy strany-redakci deníku Čas vnitropolitickou rubriku. Emanuel Chalupný také vstoupil do strany a byl zvolen do jejího vedení. Kvůli své tvrdé kritice (později označené za většinou pravdivou) šéfredaktora Času dr.Jana Herbena se dostal do polemik s Masarykem a demonstrativně vystoupil ze strany. Během studijního pobytu Chalupný stále udržoval čilé kulturní a politické styky s rodným Táborem. V roce 1903 ukončil studium promocí a stal se doktorem práv.

JUDr. Chalupný nastoupil praxi jako kandidát advokacie v Mladé Boleslavi a Velvarech (v letech 1904–1905), ani zde nepřerušil své styky s Prahou a Táborem. V letech 1906–1910 byl v Praze koncipientem u advokáta JUDr. Václava Boučka, v té době Chalupný redigoval pražský týdeník „Přehled“. Po složení advokátských zkoušek si otevřel (1910–1928) vlastní advokátní kancelář v Táboře, v roce 1929 převzal (propůjčil svoji licenci) na kratší dobu advokátní kancelář po JUDr. Václavu Skládaném. Z příjmů své advokátní praxe celou dobu Chalupný čerpal prostředky jak na svoji velmi skrovnou obživu, tak na financování vědecké, literární a publikační činnosti, také na svoji velkou vášeň – turistiku a cestování.

JUDr. Emanuel Chalupný nebyl oblíben u soudu ani v akademických a vlivných kruzích, kde si nadělal houfy nepřátel – zejména pro svůj silný smysl pro spravedlnost a nenávist k jakémukoli chameleonství. To se odrazilo také v jeho akademické kariéře. Na české právnické fakultě byl vyzván v roce 1916 k habilitaci, ale po čtyřletém jednání byla jeho žádost zamítnuta bez udání důvodu. Habilitaci nakonec udělal díky porozumění Masarykovy univerzity v Brně roku 1923. Také ze slíbené (v roce 1921) profesury sociologie na nové univerzitě v Bratislavě sešlo a tak Chalupný působil od roku 1923 jako docent sociologie na univerzitě v Brně a v roce 1924 také habilitoval v oboru sociologie na ČVUT v Praze. V roce 1928 byl jmenován profesorem sociologie na Svobodné škole politických nauk v Praze (neměla statut vysoké školy), v roce 1936 se stal mimořádným profesorem Masarykovy univerzity v Brně. Častěji a více však pedagogicky působil v Praze (mimo UK Praha). V Brně přednášel ještě 1945–1950, pak jeho vysokoškolská pedagogická činnost skončila.

Emanuel Chalupný byl vynikající osobností českého vědeckého života a české kultury první poloviny 20. století. Jako žák T. G. Masaryka pokračoval v rozvíjení sociologie – vědy, jejíž základy Masaryk u nás spoluvytvářel. Výsledkem jeho celoživotního úsilí bylo čtrnáct svazků systematické Sociologie, věnovaných jednotlivým aspektům této vědy. Je to dosud nejrozsáhlejší dílo z tohoto oboru u nás. Dostalo se mu uznání i v zahraničí překladem některých jeho částí. Významná je jeho činnost jak vědecká, tak organizační. Byl jedním ze zakladatelů Sociologického ústavu, posledním předsedou Masarykovy sociologické společnosti až do jejího zrušení v roce 1939 a hlavním vydavatelem (spolu s I. A. Bláhou a J. L. Fischerem) Sociologické revue. Vědce a spisovatele Chalupného v mnohém poznamenaly totalitní režimy-po skončení nacistické cenzury ještě v letech 1945 až 1948 vydal několik nových knih, ale po politické změně v ČSR v roce 1948 byl zbaven možnosti publikovat. Odkaz jeho práce zůstává v mnohém živý, nejen vědci a kulturní odborníci se k němu vracejí.

Chalupný zpracoval rozsáhlé vědecké dílo v oblasti historie a dějin české kultury. Je autorem objevných studií o Josefu Jungmannovi, Miroslavu Tyršovi, Vítězslavu Hálkovi, Josefu Václavu Sládkovi, Josefu Holečkovi, Otokaru Březinovi, Františku Bílkovi, ale především o Karlu Havlíčkovi Borovském v řadě dílčích prací a obsáhlé monografii. (zdroj životopisu: Wikipedie)