Emanuel Fait životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Dr. Emanuel Fait se narodil 18. července 1854 v Berouně a zemřel ve věku 75 let dne 20. listopadu 1929 v Praze. Během svého života se mu podařilo uskutečnit velké množství výprav do celého světa, z nichž čerpal náměty pro své cestopisné publikace a časopisecké články.

Původně profesor zeměpisu, který vyučoval mimo jiné na reálné škole v Rakovníku, procestoval celý svět. Aby více přiblížil jak veřejnosti, tak zejména studentům, atmosféru cestování, sepsal brožuru Máme-li cestovati, která se stala oslavou cestování.

"Jak působí cestování na povahu člověka? V přední řadě obohacuje jeho vědomosti. Nejen že mnohem více vidí, ale také může slyšeti o tom, co v úzkém kruhu neznámo. Chcete to nahraditi prostou četbou? I nejlepší popisy, když spojeny jsou s přiměřenými obrazy nedovedou nahraditi pravý požitek názoru. Když jsem čítal o záplavách Egypta, domníval jsem se, že všechna krajina jest pod vodou a přece teprve počátkem srpna zvolna Nil své vlny přelévá přes nízké své břehy. Pravý pojem o poušti jsem si učinil teprve, když jsem přirovnával rovinatou karakumskou pláň s nízkými přelétavými kopci ´bugry´, kamenitou poušť lybickou, prorvanou říčními údolími a území na jih od Alžíru, kde obnažené skalisté půdy střídají se s vlnitým pískem, jenž má povrch hebounce zbrázděný, jakoby větřík s ním laškoval. Jenom občas přerušována jednotvárnost opuštěným korytem říčky, jež v nedohledné době kraj ten životem napájela. Tak pravý pojem o ledovcích, morenách i jiných úkazech velehorských si sestrojiti možno teprve, dopřáno-li nám přirovnati tyto zjevy v Alpách, na skandinávských kjöldech i ve velehorské Svanecii, v rozkošných končinách kavkazských."

Dr. Emanuel Fait procestoval střední Evropu, celé Rakousko-Uherské mocnářství i Německo. V roce 1885 svůj zájem zaměřil na Rusko a Balkán - navštívil Bulharsko, Srbsko a Makedonii, která tehdy patřila ještě k Osmanské říši. V roce 1889 následovala cesta do Asie, a příštího roku 1890 procestoval Krym a jižní Rusko.

V roce 1891 se vydal do severní Afriky, kde poznal Libyjské pouště a po Nilu se dostal až do Asuánu a Wádí Halfy v Důlní Núbii

"A přece jaký obraz se mi skýtal, když zrak se nořil v kraj? Země arci není přirozenou nebeskou vláhou napájena, ale všude vidíte čerpací studně, v nichž spřežení volů zdvíhá vodu z Nilu, aby se blízké pole zaplavilo. Velké žlábkované kolo, na způsob našeho mlýnského zhotovené, skřípe, zdvíhajíc těžké břímě, že jest to na půl hodiny daleko slyšeti. Jinde na příkrém břehu spatříte dva, tři felachy napolo nahé, jak v koších, zhotovených z kozí kůže, zdvihají vodu do struh, kterými se kýžená vláha rozděluje rostlinstvu. Dozrávají vodní melouny, opodál vlní se durcha daleko vyšší než zarostlý člověk, pyšníc se bohatým zrnem v podobě velikých hroznů." V pouštní krajině Alžíru se zabýval měřením písečných přesypů a dalších pouštních útvarů.

V roce 1902 vyrazil Emanuel Fait na další dobrodružnou cestu do střední Asie, přeplavil se přes Černé moře na Kavkaz a poté se dostal do Tbilisi. Při svém pobytu v Samarkandu navštívil místní knihovnu, v které marně hledal české rukopisy, které se tam měly dostat po tatarském vpádu na Moravu roku 1241.

Jeho cesta do Jugoslávie, kterou uskutečnil v letech 1922-1924 byla jeho poslední. (zdroj životopisu: http://www.knihovnaberoun.cz/akce/2005/fait.html)