Emanuel Frynta životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Emanuel Frynta (3.1.1923 Slapy – 11.10.1975 Praha) byl český překladatel a básník, snad vůbec nejvýraznější představitel nonsensové poezie v Česku.

Dominantní částí díla Emanuela Frynty byly překlady z ruštiny (Puškina a Lermontova). Věnoval se překladům i z dalších jazyků. Součástí jeho literárněvědné činnosti byly i publikace určené zahraničním čtenářům.

Je synem Emanuela Frynty staršího (1888–1949), učitele, bibliofila, publicisty a nakladatelského redaktora a matky Augustiny, rozené Růžičkové (1900–??).

V roce 1943 maturoval na klasickém gymnáziu v Praze. Do konce druhé světové války byl zaměstnán jako pomocný dělník. V letech 1945 až 1948 studoval rusistiku na FF UK. Po zbytek života pracoval jako překladatel z povolání, především z ruštiny.

V roce 1947 se seznámil s herečkou a pedagožkou Vítězslavou (Adou) Waldovou (1928–2015), se kterou se po deseti letech známosti oženil. Jejich syn prof. RNDr. Daniel Frynta, Ph.D. (* 963) je český sociobiolog a vysokoškolský pedagog.[6]

Debutoval v roce 1945 v Akordu. Dále publikoval v Kytici, Světové literatuře, Sešitech pro mladou literaturu, Literárních novinách, Mladé frontě, Hostu do domu, Tváři a Obrodě.
V prvopočátcích svého literárního účinkování byl zahrnován do stejné básnické skupiny jako Josef Suchý, tedy do autorského okruhu kolem katolického časopisu Vyšehrad, preferujícího ideály křesťanského humanismu. Podobně jako u jeho druhů (Slavík, Vokolek) byla po únoru 1948 Fryntova cesta k publikování velmi komplikovaná.

Věnoval se překladatelství (jako jeden z prvních k nám uváděl Ch. Morgensterna), zajímal se o editorství (sestavil např. oblíbenou čítanku českého a světového humoru Moudří blázni) a spolupracoval s rozhlasem. Patřil k průkopníkům naší konkrétní a nesmyslné poezie.

Dominantní částí díla Emanuela Frynty byly překlady z ruštiny (básně A. S. Puškina a M. J. Lermontova). Věnoval se překladům i z dalších jazyků. Součástí jeho literárněvědné činnosti byly i publikace určené zahraničním čtenářům. Působil až do konce života jako překladatel, ale před koncem života téměř celé své dílo (tedy překlady i vlastní autorská nevydaná díla) spálil.

Spolupracoval s dětmi, což ovlivnilo jeho tvorbu (1966). Řadu jeho textů zhudebnil Petr Skoumal, vyšly na albech Kdyby prase mělo křídla (Bonton, 1991) a Pečivo (Bonton, 1995). (zdroj životopisu: osobnosti.cz; https://bit.ly/3uFCWJP)