Emanuel Hauner životopis

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Aurel Vlach · pseudonym

česká, 1875 - 1943

Životopis

Narodil se roku 1875 v Praze, kde po absolvování gymnázia (mat. 1893) vstoupil do premonstrátského noviciátu ve Strahovském klášteře. Již po roce sice klášter opustil, avšak zkušenost s duchovním prostředím jej natrvalo ovlivnila. Vysokoškolské studium na Karlově univerzitě – zprvu na katolické teologické fakultě, později na fakultě filozofické – nedokončil. Poté si našel zaměstnání coby úředník pojišťovny Praha, které však pojímal pouze jako nutný zdroj obživy. Jeho zvláštní povaha, v níž se snoubila rozervanost s neklidem a hledáním podstaty lidského bytí, jej přivedla k okultismu. Nakonec se stal významnou a velmi aktivní postavou české okultní scény první poloviny minulého století. Roku 1896 navázal úzký kontakt s pražskými spiritisty, mezi něž patřil i překladatel a hermetik z okruhu Moderní revue, Hugo Kosterka, po němž Hauner převzal redigování martinistického Sborníku pro filozofii, mystiku a okultismus. Patřil též k zakladatelům pražské zednářské lóže U Tří korunovaných sloupů nebo členům martinistického hnutí, především však působil jako neúnavný, nápaditý a obětavý organizátor českého hermetického hnutí. Spolupráce s osobnostmi kolem Moderní revue se zpočátku promítla do jeho vlastní básnické tvorby, později se však i vlivem přátelství s Karlem Tomanem od dekadence odklonil. Roku 1905 se stal funkcionářem Jednoty přátel filozofie. Se svým přítelem, moravským hermetikem a martinistou Otakarem Griesem, plánoval vydávání časopisu věnovaného hermetismu a založení české hermetické školy, z jejich plánů však nakonec pro nedostatek financí sešlo. Po první světové válce se stal spolupracovníkem nakladatele Bohumila Jandy, který v rámci edice Knihovna Sfingy vydal též řadu významných hermetických spisů (a také druhé vydání Haunerova Spiritualistického slovníčku). V roce 1912 vstoupil do katolicismem a mysticismem ovlivněného uměleckého spolku Sursum a později sám konvertoval ke katolictví. Podruhé se obrátil k řeholnickému stylu života, tentokrát ve zdech premonstrátských klášterů na Strahově a v jihočeském Želivu, kde trávil většinu svého volného času, ačkoliv do řádu nevstoupil. Mimoto byl Hauner vášnivým sběratelem knih, starých mincí a medailí, a ve své době patřil k předním pražským numismatikům a bibliofilům. Zemřel roku 1943, patrně vinou dlouhodobého onemocnění anginou pectoris, a byl pohřben na šáreckém hřbitově při kostele sv. Matěje v Praze-Dejvicích.


Vedle několika básnických sbírek (např. Volání do kosmu, 1919, pod pseudonymem Aurel Vlach) napsal a knižně vydal Stručný nástin některých tajných společností (1905) a Slovníček spiritualistický (1911). Přispíval do řady periodik, mj. Moderní revue, Nové Slunce (např. článek Julius Zeyer a okultismus, studie Doktor Faust), Sborník pro filozofii, mystiku a okultismus (1905), Isis (1905-1908), Volná myšlenka (1906-1909), Zvon (1912), Besedy Času (1913), Pentagram (1919-1922). Sám pak redigoval Sborník pro filozofii, mystiku a okultismus (1905), Knihovnu praktické duševědy (1906), Knihovnu Sfingy (s Milošem Maixnerem, 1920-1925). V rámci své překladatelské činnosti představil českým čtenářům kupříkladu významné hermetické spisy z pera Agrippy z Nettesheimu (Kabala), Eliphase Léviho (Dogma a rituál vysoké magie, Veliké tajemství čili odhalený okultismus) či Papuse (Tajná věda, její prvky, pojem, vědecké metody a zvláštní obory vědné). (zdroj životopisu: http://pulnoc.blackhole.cz/profily-pulnocnich-o/hauner-emanu)

Ocenění

Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.