Životopis
Po dokončení studia na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy pracoval jako archivář a funkcionář ČSM, později jako redaktor státních školních časopisů, které vydávalo Státní pedagogické nakladatelství. Od roku 1961 byl spolupracovníkem časopisu Dějiny a současnost a od roku 1964 redaktorem časopisu Tvář, kde působil až do jeho zrušení v roce 1969. V období normalizace po roce 1968 pracoval v dělnických povoláních a nesměl oficiálně publikovat, své práce vydával pouze v samizdatu. Patřil mezi zakládající členy československého Helsinského výboru. V roce 1987 vzniklo ilegální opoziční politické hnutí Demokratická iniciativa, jehož předsedou byl až do roku 1989. 11. listopadu 1989 DI požádala Ministerstvo vnitra o registraci jako politická strana. V lednu 1990 byl Mandler kooptován do Federálního shromáždění a ve volbách v červnu 1990 byl společně se svým blízkým přítelem Bohumilem Doležalem pod hlavičkou Občanského fóra řádně zvolen poslancem Federálního shromáždění. V roce 1990 byl zvolen předsedou Liberálně demokratické strany, která vznikla z Demokratické iniciativy. Po odtržení části strany zůstal členem původní Liberálně demokratické strany, která se však nemohla zúčastnit voleb v roce 1992 a později zanikla. V letech 1992–1995 v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR pracoval na vydávání časopisu Soudobé dějiny. (zdroj životopisu: wikipedie.cz)
Emanuel Mandler knihy
| 1965 |
 Kniha o Praze: 1965 |
| 2002 |  Benešovy dekrety |
| 1966 | Atrakce |
| 2001 | Češi i Němci |
| 2004 |  Oba moji prezidenti |
| 1998 | Nebát se a nekrást? |
| 2007 | Poslední Branibor a jiné příběhy |
| 2005 | Škodolibé úsměvy svobody z let 1955 až 1992 |
Žánry autora
Povídky Literatura česká Literatura naučná Historie Politologie, mezinárodní vztahy Pragensia
Štítky z knih
Praha historie, dějiny sociologie reportáže Edvard Beneš, 1884-1948 studie pragensia život ve městě kulturní život
Mandler je 2x v oblíbených.