Emil Felix životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

FELIX, Emil, * 23. 11. 1889 Koloveč (u Domažlic), † 12. 10. 1956 Plzeň, pedagog, literární historik, literární a divadelní kritik

Studoval 1900–08 na gymnáziu v Domažlicích, kde byl mj. žákem O. Zicha. Od 1905 přispíval do Domažlických listů. Spolupráci s časopisy a deníky rozšířil o další regionální listy Český deník (Plzeň), Plzeňsko i o periodika pražská: Lidové listy, Lidové noviny (od 1925), Národní listy a Zvon, kam zprvu psal činoherní referáty, kritické obchodní články, posléze se uplatňoval též jako kulturní publicista, fejetonista a literární historik. Zajímal se o J. Š. Baara, J. F. Hrušku, K. M. Čapka- Choda, A. Jiráska. Z Domažlic odešel na filozofickou fakultu do Prahy, kde byl 1908–12 jako posluchač slavistiky a germanistiky žákem J. Vlčka a A. Nováka, jenž ho velmi ovlivnil. Studoval také ve Vídni. 1913 vykonával vojenskou službu, první světovou válku prožil na frontách, po návratu se 1918 stal v Plzni středoškolským profesorem na reálce, od 1920 až do penze vyučoval na tamní obchodní akademii. 1920 obhájil doktorskou práci Složeniny, deminutiva a substantiva verbální u Svatopluka Čecha (PhDr.). Brzy se etabloval jako jeden z organizátorů plzeňského kulturního života a spolupracovník regionálních spisovatelů, s nimiž ho kromě přátelství a profesních zájmů vázaly i příbuzenské svazky (J. Š. Baar, F. Teplý, J. F. Hruška aj.). Soustředil se na písemnictví Chodska a Plzeňska a na monografické portréty. Byl literárním a divadelním kritikem a folkloristou, významným spolupracovníkem J. F. Hrušky. 1927 mu věnoval monografii s bibliografií Jan Fr. Hruška: Život a dílo. Redigoval Hruškův památník (1935) a 1938 napsal tři kapitoly do publikace V paměť Jana Fr. Hrušky i knihu Chodský patriarcha Hruška. Pro J. Š. Baara, s nímž byl Hruška ve vzdáleném příbuzenském vztahu, sbíral materiál k poslednímu románu o tragické postavě kaplana Paidara z Draženova. Baar mu posléze rukopisný zlomek odkázal. 1934 vydal projev k odhalení pomníku Hold Chodska J. Š. Baarovi, redigoval sborník Z kraje J. Š. Baara (1937). Chodskem se zabýval i ve statích o jeho literární tradici Chodsko v našem písemnictví (1940). Druhý jeho tematický okruh představovalo Plzeňsko. Napsal Svatováclavské motivy v plzeňské literatuře (1929) a nejobsáhlejší práci s těžištěm v době gotické a obrozenecké, regionální literární dějiny Literární Plzeň v obryse (1. 1930, 1. část 2. dílu 1933). Poté vydal 1935 knihu Plzeň tvořivá. Třetí obor jeho působnosti vyústil v monografie věnované českým literárním postavám (František Xaver Paleček. Obraz českého Vianneye, 1936; Josef Vojtěch Sedláček, 1936; Na paměť 100. výročí smrti Sedláčkovy a 75. výročí úmrtí Smetanova, 1936; Dva buditelé. 1. J. V. Sedláček, 2. J. F. Smetana, 1937). Psychologickými a estetickými rozbory české milostné lyriky se zabýval již v době studia (věnoval jim i přednáškové cykly), zejména v kriticky uspořádané básnické pozůstalosti plzeňského dramatika Básnický odkaz Bernarda Guldenera (1938) a v podobiznách českých romantických básníků (Milenky českých básníků, s kyticí milostné lyriky od Kollára k Máchovi, 1940), vykreslených na pozadí jejich korespondence a deníkových zápisků. 1940 uspořádal dílo Kytice milostné lyriky od Kollára k Máchovi. Byl činný jako člen mnoha literárních porot zejména v plzeňském Literárním spolku. Manželství s dcerou J. F. Hrušky Annou zůstalo bezdětné. Jeho pohřeb se konal v Plzni, hrob má v Domažlicích. (zdroj životopisu: http://biography.hiu.cas.cz)