Erich Honecker životopis
německá, 1912 - 1994
Životopis
Narodil se v německém Neunkirchen, městě dnes spadajícím do Sárska. Měl dva bratry a tři sestry. Otec, horník, se jmenoval Wilhelm Honecker, matka byla Karoline Katharina Honeckerová, rozená Weidenhofová.
Roku 1926 se stal členem „Ligy mladých německých komunistů“ (KJVD), mládežnického odštěpku německých komunistů (mezi které vstoupil o tři roky později). Při studiích, které nedokončil, si přivydělával jako pokrývač. Nakonec se dostal na Moskevskou Mezinárodní Leninovu akademii, kde se mu dostalo komunistického vzdělání, které už navždy určilo směr jeho života.
Do Německa se vrátil začátkem roku 1931, kde byl nacistickým režimem o čtyři roky později zatčen, a roku 1937 oficiálně odsouzen pro komunistické postoje k 10 letému žaláři. Pochopitelně jeho trest vypršel po porážce Třetí říše.
Po válce se Honecker opět stal aktivním komunistou, pracujícím pod vedením Waltera Ulbrichta a SSSR. Roku 1946 se stal členem obnovené komunistické strany (SED), operující na území pozdější NDR.
Po vítězství komunistické strany ve volbách roku 1946 se dostal Honecker mezi vrchní stranické vedení v „Deutscher Volkskongress“. Po založení Německé demokratické republiky v roce 1949 a zavedením sovětského státního modelu se stal Honecker roku 1950 členem Ústředního výboru komunistické strany Východního Německa. Roku 1958 se stal členem Politbyra.
V roce 1961 se podílel na realizaci projektu Berlínské zdi. O deset let později se intrikami (které byly podporovány i sovětskou vládou) dostal až na místo Waltera Ulbrichta. Nakonec skončil jako generální tajemník komunistické strany NDR, a tak se mohl roku 1976 považovat za neomezeného vůdce Východního Německa.
Pod Honeckerovým vedením se nejvíce zvýšila životní úroveň východoněmeckého obyvatelstva, i když i před jeho změnami v oblasti dostupnosti zboží a bytové výstavby držela NDR první místo v životní úrovni států Východního bloku (druhá byla Československá socialistická republika).
Za jeho vlády došlo i ke značnému zlepšení vztahu NDR a západoevropských zemí, dokonce i vztahu se Západním Německem. V září 1978 se dokonce stal prvním východoněmeckým politikem, který oficiálně navštívil Západní Německo. I přes to všechno ovšem Honecker byl všemi deseti proti jakékoliv snaze o sjednocení německých států.
I přes tyto ukázky skutečnosti, že Honecker má nepředstíraný zájem o blaho občanů NDR, nikdy nedovolil jakýkoliv náznak odporu či kritiky vlády. O tom vypovídá jak Berlínská zeď, tak 86 až 262 lidí, zabitých při pokusu o její překonání (číslo se liší, protože zdroje i definice, kdo je obětí Berlínské zdi a kdo ne jsou dodnes rozporuplné).
Dalším Honeckerovým rysem byla naprostá oddanost SSSR.
V dobách Gorbačovovy perestrojky odmítlo Honeckerovo vedení provést obdobné změny i ve své zemi, což vedlo k velkým demonstracím východoněmeckého lidu, podobným těm, které se odehrávaly ve zbytku východní Evropy. Největší z nich byla v Lipsku. Ostatní, pokrokovější komunisté v NDR se proto rozhodli provést puč, a na Honeckerovo místo se tak dostal 18. října 1989 Egon Krenz.
Honecker odešel do ústraní, v době sjednocení Německa byl v „azylu“ v Sovětské polní nemocnici, poblíž bývalého Východní Berlína, odkud uprchl se svou manželkou do Sovětského svazu. Zachránil se tak před soudem za podílnictví na smrti uprchlíků přes Berlínskou zeď. Po rozpadu SSSR v roce 1991 uprchl do Moskvy, kde na Chilské ambasádě požádal o azyl. Ten mu ovšem nebyl udělen, a Honecker se dostal na osobní intervenci Borise Jelcina před soud v nově vzniklém sjednoceném Německu. Soud s ním začal počátkem roku 1993, hrozilo mu dlouholeté vězení, pro svůj špatný zdravotní stav byl ovšem omilostněn, a dožil v Santiago de Chile u rodiny své dcery Sonji. Zemřel 29. května 1994 na selhání jater. Jeho tělo bylo zpopelněno.
(zdroj životopisu: http://cs.wikipedia.org/wiki/Erich_Honecker)
Ocenění
Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.
