Životopis
Teatroložka, v letech 1990-1995 šéfka opery Národního divadla v Praze.
Pocházela z opavské rodiny židovského velkoobchodníka a vídeňské zpěvačky, v létě roku 1938 se rodina přestěhovala do Prostějova.
Za okupace byla nacisty považována podle norimberských zákonů za židovskou míšenku a deportována do Terezína. Setkala se tu s řadou vynikajících umělců a zpívala ve sboru legendárního terezínského provedení opery Hanse Krásy Brundibár – operu a terezínské skladatele posléze propagovala celý život.
Po válce vystudovala gymnasium v Opavě a poté dějiny hudby na Filosofické fakultě Karlovy university. Od roku 1957 pracovala prakticky celý život v – tehdy právě založeném – Divadelním ústavu jako kritička a historička. Pravidelně informovala o zahraničním operním dění.
V letech 1991 – 1995 byla šéfkou opery Národního divadla v Praze, kterou nasměrovala ke sbližování s evropským operním děním a přizvala ke spolupráci řadu významných osobností: české emigranty, české umělce pracující v zahraničí a také režiséry především z německé oblasti. Z opery Národního divadla vytvořila centrum soudobého operního divadla.
(zdroj životopisu: divadelni-noviny)
Eva Herrmannová knihy
| 2020 |
 Poslední Herrmannovic holka – Cesta do Terezína |
Herrmannová je 0x v oblíbených.