Félicité Robert De Lamennais životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Francouzský kněz, spisovatel, filosof a politický i sociální reformátor.

Narodil se ve velmi zbožné rodině loďaře Roberta, který nedávno dostal šlechtický titul. Matka brzy zemřela a malý Lamennais vyrůstal u svého strýce na venkovské usedlosti, kde trávil celé dny četbou, zejména Pascala, Rousseaua a Chateaubriandova Génia křesťanství. Pod dojmem francouzské revoluce a teroru se od osvícenských postojů obrátil k ultramontánnímu katolicismu a se svým starším bratrem knězem Jeanem-Marie-Robertem vydal roku 1809 anonymně Úvahy o stavu církve ve Francii, jež se napoleonská policie snažila zabavit. Roku 1811 vstoupil do řádu, učil na řádové koleji v Saint-Malo matematiku a 1816 byl vysvěcen na kněze. Přeložil Následování Krista od Tomáše Kempenského a v knize Esej o náboženské lhostejnosti (1823) ostře kritizoval francouzský stát za zasahování do věcí církve (galikanismus). Esej měl velký úspěch a roku 1824 byl Lamennais vřele přijat papežem Lvem XII. v Římě.

Roku 1825 vydal knihu O vztahu náboženství k politice a občanství, roku 1828 Pokrok revoluce a válka proti církvi a roku 1830 založil deník L´Avenir (Budoucnost) s podtitulem „Bůh a svoboda“. Zde hájil svobodu náboženství a oddělení církve od státu, čímž si znepřátelil francouzské biskupy i krále. Lamennais, který zastával papežské stanovisko, odjel do Říma pro podporu, byl však pro svůj politický liberalismus Řehořem XVI. odmítnut a jeho knihy – včetně nejúspěšnějších Slov věřícího - nakonec 1834 církví odsouzeny. Lamennais byl pobouřen také postojem papeže k polskému povstání 1830, roku 1836 se zřekl svého kněžství a odstěhoval se do Paříže, kde pracoval jako novinář, zejména v deníku Le Monde. Vydal řadu pamfletů, například Kniha lidu, Politika pro lid a Země a vláda, jež mu vynesla rok vězení. V letech 1841-1846 vydal čtyři svazky Náčrtu filosofie, kde věnoval velkou pozornost výchově a umění. Bojoval za svobodu svědomí a tisku, proti nesnášenlivosti a násilí a po revoluci 1848 byl zvolen poslancem. Pro své radikální postoje se však dostal i zde do izolace a v posledních letech překládal evangelia a Dantovu Božskou komedii. Zemřel osamělý a v nouzi a byl pohřben do hromadného hrobu na hřbitově Pere Lachaise. (zdroj životopisu: cs.wikipedia.org)