Ferdinand von Saar životopis

Přidat do oblíbených Koupit knihy

rakouská, 1833 - 1906

Životopis

Ferdinand von Saar svou tvorbou tematicky vycházel z vlastního života. Narodil se ve Vídni 30. září roku 1833 a už v pěti měsících života ztratil otce, jehož manželství s Karolinou, rozenou von Nespern trvalo pouhý jeden a půl roku. S ovdovělou matkou odešli do domu dědova, kde už trávila své vdovství i matčina sestra. Nadler ve svých dějinách německé literatury píše, že by neměly být zamlčeny dohady "von adeligen böhmisch-tschechischen Ursprunge", řekněme tedy "českočeském" šlechtickém původu Saarově. Už v šestnácti letech vstoupil pro bídu a dluhy opatrovníkovy do císařské armády a po deset let se protloukal po různých českých a moravských posádkách, kde se dokonale obeznámil s českým prostředím. Pobýval v Praze, Brně, Olomouci i Jihlavě. Nejraději měl však Blansko, kam se na pozvání hraběnky Salmové odebral poprvé po smrti matky. To už se po odchodu z armády rozhodl r. 1860 stát spisovatelem a u svého rozhodnutí zarputile vytrvával, ačkoliv mu to přineslo léta materiálního strádání. Poté, co po třech letech manželství ovdověl, pobýval v Blansku a také na zámku v Rájci nad Svitavou znovu. Kdyby nebylo takových lidí, jako byla hraběnka Salmová, nemohl by se literatuře věnovat vůbec. Prožitek chudoby dodal jeho prózám nádech nezaměnitelného tragična.

Saar vzbudil záhy i uznání starého Grillparzera a Moritz Hartmann ho uvedl do literárního salónu ve vile Wertheimstein na vídeňské Döblinger Straße, kde je dnes muzeum i se Saarovou pamětní síní. Ve sbírce novel Camera obscura najdeme i jednu s námětem "českokrumlovským" nazvanou Die Brüder. Jinak se jeho hrdinové pohybují na Vyšehradě jako starý kněz Inocenc, který promeškal svoji životní šanci nebo v Praze. Prahu si Saar celkem oblíbil a popsal ji jako město, jež pro svůj slovanský základ sice nemůže být zváno německým, ale je pohodlnou, příjemně umístěnou přestupní stanicí na trase Vídeň Drážďany. Dá se tu žít jako ve velkoměstě, a přece je tu život jednodušší a méně nákladný. Saar bývá označován i za rakouského Theodora Fontana, už zmíněný Nadler ho nazývá mužskou paralelou Marie von Ebner-Eschenbach. Jeho realismus je však poznamenán daleko hlubší deziluzí, než jakou mohl mít kterýkoli jeho vzor.

Von Saar vynikal ve svých povídkách přes všechny strázně hlavních hrdinů bouřlivou vůlí k životu a až vojácky drsnou otevřeností. Nadler o něm ostatně psal, že "tento echte Deutschmeister vídeňského Hausregimentu byl i básníkem staré armády od Solferina a Králového Hradce. Stejně tragicky jako jeho hrdinové, skončil i sám autor. Poté, co onemocněl rakovinou střev, rozhodl se vyřešit bezvýchodnou situaci sebevraždou. Typicky rakouský život, typicky vídeňský konec.

Ocenění

Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.