Životopis
Flavius Claudius Julianus (latinsky FLAVIVS CLAVDIVS IVLIANVS, řecky Φλάβιος Κλαύδιος Ἰουλιανός, později pod křesťanským vlivem označován jako Julianus Apostata, řecky Ἰουλιανὸς ὁ Ἀποστάτης, tj. „Odpadlík“, ve starší české literatuře uváděn jako Julián; 331 v Konstantinopoli – 26. června 363 poblíž vesnice Maranga u řeky Tigris) byl od roku 355 mladší císař Constantia II. a v letech 360/361 – 363 samostatný římský císař. Jeho krátká samostatná vláda se vyznačovala intenzivním reformním úsilím s cílem zvrátit socio-politický vývoj nastolený předchozími křesťanskými císaři a obrodit antickou společnost na nikoli křesťanském, ale pohanském náboženském základě prostřednictvím jednotného státního kultu propojeného s novoplatonskou filosofií. Jejím nejcharakterističtějším rysem zdůrazňovaným císařovými současníky i pozdějšími autory proto byla především všestranná podpora soudobému pohanství na úkor od Konstantinovy doby upřednostňovaného křesťanství. Ve skutečnosti Julianus usiloval o realizaci mnohem širšího politického programu, který byl ovšem zastíněn takto vzniklým náboženským konfliktem. Jeho náhlá smrt v průběhu válečného tažení proti sásánovské Persii však pohřbila jakoukoliv naději na restauraci tradičních poměrů, ačkoliv Julianovi nástupci se až do doby Theodosia I. stavěli vůči stoupencům pohanského náboženství relativně tolerantně.
Juliánus byl všestrannou činorodou osobností – získal vzdělání v právu i v rétorice, měl velké vojenské velitelské schopnosti, byl nadaným řecky píšícím literátem a novoplatonsky orientovaným myslitelem.
(zdroj životopisu: Wikipedie)
Flavius Claudius Julianus knihy
2024 | Protivous / Z mého života |
1973 | O vlastním osudu |
1948 | Hostina císařů |
Štítky z knih
antická literatura
Julianus je 2x v oblíbených.