František Čáda životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

prof. JUDr. František Čáda (30.5.1895 Praha – 10.10.1975 Brno) byl významný právní historik středoevropských, českých a československých dějin státu a práva, kodikolog a dlouholetý pracovník Komise pro soupis rukopisů ČSAV. Byl synem prof. PhDr. Františka Čády (6.4.1865 – 14.12.1918), profesora filosofie a pedagogiky.
Působil v Českém zemském archivu, archivu Národního muzea a později jako profesor i děkan Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Stal se autorem mnoha knih pojednávajících o historii práva v Česku i ve střední Evropě. V roce 1941 a 1942 byl zatčen gestapem, vyšetřován a vězněn. Jako první poválečný děkan se velmi zasloužil o obnovení činnosti brněnské právnické fakulty.
Po Únoru 1948 byl zbaven vedení ústavů, po zrušení brněnské právnické fakulty v roce 1950 se orientoval na výzkum středověkých právnických rukopisů a základních moravských právních pramenů.

Po absolvování pražského gymnázia studoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, roku 1919 získal titul doktora práv, a poté pokračoval ve studiu na Filozofické fakultě UK a zároveň na Státní škole archivních studií v Praze. Už během těchto studií se vzhledem k finanční situaci rodiny po smrti otce stal pracovníkem Českého zemského archivu, poté archivu Národního muzea a roku 1923 se na pražské právnické fakultě habilitoval pro české právní dějiny. Roku 1926 ale Prahu opustil a stal se mimořádným, po roce 1933 řádným profesorem středoevropských právních dějin na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Byl aktivním členem řady vědeckých společností, např. Královské české společnosti nauk, České akademie věd a umění, spolku Všehrd, Československé akademické společnosti Právník apod. Jako první poválečný děkan se velmi zasloužil o obnovu brněnské právnické fakulty, za statečnost během okupace obdržel Zlatý klíč Kounicových kolejí, kde byl také vězněn, a pamětní medaile za boj za svobodu a za boj proti fašismu. Po komunistickém převratu však musel z fakulty odejít, nebylo mu umožněno ani pokračovat v přednáškách dějin veřejné správy a statistiky na brněnské filozofické fakultě, a útočiště nakonec našel až v Komisi pro soupis rukopisů ČSAV. Po zbytek produktivního života se tak věnoval kodikologii. (zdroj životopisu: cs.wikipedia.org)