Životopis
Byl učitel zpěvu a hudební kritik.
Narodil se v Žeravicích, po roce se rodina odstěhovala do Koryčan. Po smrti matky, v jeho 10 letech, se ho ujal starší bratr Kašpar. Byl fundatistou kostela sv. Jakuba v Brně, studoval na učitelském ústavu a současně navštěvoval kurs církevního zpěvu, pod vedením Josefa Dvořáka. V roce 1842 se stal učitelským pomocníkem v Zábřehu a od roku 1844 ve Vídni. Ve Vídni pokračoval ve studiu hudby. Studoval hru na klavír, kontrapunkt a zpěv. Navštěvoval Spolek pro pěstování a šíření pravé církevní hudby. V té době také začal komponovat a řada skladeb mu vyšla tiskem. Na český původ nezapomínal a úzce spolupracoval s vídeňskou Slovanskou besedou. Vyučoval zpěv děti knížete Khevenhüllera, na zámku v Komorním Hrádku u Chocerad.
Od roku 1860 se Pivoda usadil v Praze, kde založil roku 1866 Pivodovu pěveckou školu, zaměřenou na výchovu operních pěvců. Horlivě se účastnil pražského hudebního života. Byl jedním z prvních členů Umělecké besedy pěveckého sboru Hlahol. Byl redaktorem Hudebních listů, a neúspěšně se ucházel o místo učitele zpěvu na Českém vysokém učení technickém. Je znám svou kritikou Bedřicha Smetany, kterému vytýkal „wagneriasmus“ a „nezáživnou cizotu“.
Pivoda zkomponoval na 150 skladeb, které jsou dnes prakticky zcela zapomenuty. Značný význam však má jeho činnost pedagogická, a to nejen pro výchovu operních pěvců, ale i pro hudební výchovu školní.
Zemřel v Praze 4. ledna 1898. Je pochován v Koryčanech. Jeho pozůstalost je uložena ve Smetanově Muzeu v Praze.
(zdroj životopisu: https://cs.wikipedia.org/wiki/...)
