Životopis
„Soukromý i občanský život Gabriela Miró měl skrovnou podobu. Započal se v Alicante, jak bylo řečeno, a to v rodině stavebního inženýra, v níž malý Gabriel žil do svých osmi let, v laskavé péči zbožné matky a ve svých uměleckých sklonech podněcován strýcem malířem, matčiným bratrem. Introvertní povaha, přecitlivě vnímající vnější prostředí, se zřejmě ještě více soustředila do intimních prostor vlastní duše během pětiletého pobytu v jezuitské koleji svatého Dominika v Orihuele. Vysokoškolská studia práv vykonal Miró ve Valencii a v Granadě. Nebyla pro něho však branou k odpovídající kariéře. Ta měla bědnou podobu magistrátního úředníka v Alicante a později kronikáře stejnojmenné provincie. Mírným kariérním vzestupem bylo úřednické místo na barcelonské radnici. Kontakt s barcelonským prostředím ho obohatil o známost s Eugeniem d’Orsem a s hudebním skladatelem Enriquem Granadosem. Za pobytu v Madridu poznal rovněž promotora španělského básnického modernismu Salvadora Ruedu a lyrizujícího dramatika a básníka Franciska Villaespesu. V souladu se svým charakterovým založením se však Miró hlučných literárních kruhů stranil, a to dokonce, i když se ve španělské metropoli usadil trvale, když tu roku 1920 získal zaměstnání na ministerstvu práce. V průběhu celého nedramatického života strádal Miró hmotným nedostatkem, jemuž nemohla čelit oddaná literární činnost, příležitostně rozšířená na spolupráci s tiskem a na překladatelství z francouzštiny. (Kulturní svět Francie mu byl blízký. Roku 1901 se oženil s dcerou francouzského konzula v Alicante.) Miró zemřel předčasně ve svých jednapadesáti letech, v důsledku špatně diagnostikované apendicity. Stísněný občanský osud a tematická vázanost jeho prózy na svět rodné provincie dávaly později zapomenout na okolnost, že to byl umělec, který v oblasti slovesnosti důstojně obohatil epochu vyznačenou na Pyrenejském poloostrově zvučnými jmény Gaudí, Falla, Picasso. V Čechách byla hodnota Miróovy tvorby rozpoznána ještě za spisovatelova života, když ve staroříšské edici vyšly roku 1925 jeho Obrazy z utrpení Páně (Figuras de la Pasión del Señor).“
