Gaius Suetonius Tranquillus životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Gaius Suetonius Tranquillus patří k nejznámějším antickým životopiscům, který velmi významně ovlivnil vývoj literatury v Evropě. Přestože je často kritizován, stal se jedním s pilířů evropské biografické literatury.

Stopovat Suetoniův život je velmi těžké a záchytných bodů je pramálo. Suetonius se narodil asi v roce 75 a pocházel pravděpodobně z Afriky. Mládí strávil v Římě, působil jako rétor, kněz boha Volcana a za Traiana i jako soudní obhájce. Za vlády téhož panovníka se Suetonius důvěrně spřátelil s další významnou osobou antické vědy Pliniem, jehož dopisy z let 96 - 112 se nám zachovaly. Právě vliv Plinia Mladšího mohl vést k přijetí Suetonia do císařských služeb. Zde zastával u Traiana úřady a studiis (starost o císařské archivy, studium starých císařských výnosů) a další funkci a bibliothecis, která spočívala ve správě knihoven v Římě. Brzy po nástupu Hadriána na císařský trůn se stal Suetonius jeho osobním tajemníkem (119 n.l.). Neměl se z tohoto úřadu dlouho těšit - již za dva roky upadl v nemilost kvůli příliš důvěrným vztahům k císařovně Sabině a byl spolu s mnoha jinými odvolán. Poté se velmi pravděpodobně věnoval jen své spisovatelské práci a studiu, i když je možné, že ho Hadrián ještě omilostnil . Zemřel možná v roce 150 n.l., ale i další data v rozmezí deseti let jsou možná. V předmluvě k českému vydání Životopisů se hovoří o roku 140.

Nejznámějším Suetoniovým dílem jsou bezesporu jeho Životopisy císařů (De vita Caesarum) o osmi knihách. Tuto knihu napsal Suetonius na vrcholu své úřednické dráhy v letech 115 - 120 n.l. a věnoval ji prefektu pretoriánské gardy Septiciovi Clarovi. V této knize popisuje Suetonius císaře počínaje Caesarem jakožto zakladatelem dynastie a konče Domitianem. Nejde o žádný souvislý popis historie oné doby - Suetonius se nesnažil popsat celou dobu dvanácti císařů, ale život a dílo těchto "prvních mezi rovnými." Všechny životopisy mají ustálenou podobu: na začátku píše autor o rodině, výchově a mládí, poté pokračuje popisem veřejné činnosti, soukromého života a osobnosti císaře (popis je většinou poskládán naprosto náhodně, dobré činy vedle špatných, ctnosti vedle neřestí atd.) a nakonec zaznamenává vládcovu smrt, pohřeb a závěť. To vše ve formě výčtu bez nějakého jasného osobního názoru (i když je jasně poznat, které císaře pokládá autor za dobré a které ne). Tato forma Suetoniovy práce bývá často kritizována pro svoji úroveň "bulvárního plátku", ale zůstává faktem, že Životopisy císařů byly a jsou velmi úspěšným dílem, které přiblížilo božské císaře prostému lidu. Našlo si i velké množství pokračovatelů, jeho dílo se totiž stalo jakýmsi vzorem pro autory biografií minimálně do středověku. Z díla se nám zachovalo téměř vše, ve středověku byla ztracena předmluva s věnováním a začátek knihy o Juliu Caesarovi.

Suetonius nám zanechal i jiná díla. Podobně jako psal o císařích, vytvořil také krátké životopisy nejlepších básníků, historiků, řečníků, filosofů, gramatiků a rétorů nazvaných souhrnně O vynikajících mužích (De viris illustribus). Z tohoto díla se už nezachovalo tolik jako z De vita Caesarum - dochovala se nám většina biografií gramatiků a rétorů a několik upravených životopisů spisovatelů (mj. i Vergilius, Horatius, Lucanus).

Ztraceny jsou Encyklopedie zvyků a obyčejů Říma (Roma) a přírodopisná práce Louky (Prata). (zdroj životopisu: http://antika.avonet.cz/)