Gleb Ivanovič Uspenskij životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Глеб Иванович Успенский

studoval práva v petrohrad. a pak v moskev. universitě, avšak r. 1863 z nedostatku prostředků zanechal studií a věnoval se literatuře, kterou zabýval se již dříve. Prvotiny jeho vyšly z části souborně v knize V. J. Genkela »V budni i v prazdnik. Moskovskije nravy« (Petr., 1867). Literární sláva jeho počíná se r. 1866, kdy »Sovremenni▽ otiskl jeho črty Nravy Rastěrjannoj ulicy (o sobě t., 1872). Od r. 1868 otiskoval své práce skoro výhradně v »Otěčestvenných Zapiskách« a po jejich zániku byl spolupracovníkem časop. »Sěvernyj Věstni▽ a konečně »Rus. Myslį. R. 1893 duševní choroba přerušila jeho literární činnost. Z prací jeho vyšly o sobě: Očerki i razskazy (t., 1866 a doplněno t., 1871); Razoreňje (t., 1871); Nabljuděnija odnogo lěnťaja (t., 1873); Pro odnu staruchu (t., 1873); Gluš. Provincialjnyje i stoličnyje očerki (t., 1875); Iz pamjatnoj knižki. Očerki i razskazy G. Ivanova (t., 1879). R. 1885 vyšly jeho sebrané spisy v 8 dílech, načež záhy následovala 3. vydání Pavlenkova (poslední o 3 dílech, nejúplnější). Literární činnost Uspenskij: u.kého rozpadá se na dvě období. Do konce let 70tých XIX. stol. jest výhradně poután drobným lidem městským s jeho denními potřebami a starostmi o vezdejší chléb i s jeho neuvědomělou snahou po lepším životě. K těmto pracím druží se obrázky z venkovského i velkoměstského myslícího proletariátu se všemi jeho nadějemi, ideálními snahami i zklamáními, jakož i črty z jeho zahraničných cest do Francie, Londýna a do Srbska, kam r. 1876 dostal se s rus. dobrovolníky. V období druhém jeví se zástupcem rus. narodnictví a předmětem jeho tvorby stávají se v souhlase s ideami rus. společnosti skoro výhradně rozmanité stránky života lidu venkovského. Sám vystihl tato dvě období své činnosti ve vlastní autobiografii. Pro Uspenskij: u.kého drobný, často všední zjev, kolem něhož většina jde lhostejně, má vážný a všeobecný význam, zapadá do jeho duše a nedává mu pokoje, pokud nenajde výrazu v prosté, neumělé povídce, uchvacující vášnivou silou, v níž každé slovo jest procítěno vlastním srdcem spisovatelovým. Život poskytuje mu často řadu událostí na první pohled komických, ale Uspenskij: u. pod povrchem proniká k jejich vnitřní, hluboké tragice. Hnutí let 60tých XIX. stol. charakterisuje jako »nemoc svědomí« a směřování k pouhé pravdě. Tuto nemoc pozoruje všude, u proletariátu i neplatících intelligentů, všude vidí hryžícího červa, jímž nejvíce trpí sám spisovatel, velkolepě zachycující tento všeobecně neklidný stav, tak že v literatuře rus. není druhého spisovatele, jenž by se stejně hlubokým zármutkem, procítěním a přímostí zobrazil neklidné hledání a starost o budoucnost. Když se vrátil do vlasti, proniklo v intelligenci rus. poznání »nezaplaceného dluhų lidu a mladí lidé počali choditi do lidu. Vzniklo narodnictví, počala vzkvétati »mužická literaturæ. Uspenskij: u. nemohl zůstati ušetřen tímto vlivem. Byv povolán za úředníka selské spořitelny v samarské gub., mohl zároveň v praxi přesvědčiti se o správnosti svých theoretických představ o venkově. Ale srovnání učinilo na Uspenskij: u.kého dojem velmi skličující – z prací jeho mizí mužík jako zástupce ctností, Uspenskij: u. poznává rub života vesnického s jeho chtivostí peněz, zosobněné v »kulakų (překupníku, držícím všecku ves v hrsti). Poznání to překvapilo mnohé, nejvíce však spisovatele sama. Nemohl se smířiti s pouhým faktem, hledal příčinu, východisko – a nalezl původní, důležitý rys v základech života rus. lidu – sílu země. Všechno, co pomáhá člověku k lehkému živobytí, vůle, svoboda, peníze, mezi mužíky přináší zmatek. Zachrániti jej může pouze síla země, t. j. úplná závislost jeho způsobu života na zemědělství, které opatřuje mužíku chléb a za to vykazuje jeho životu určité meze. Netřeba mužíku půdy jen pro potřebu fysickou, ale i jako záruky mravní rovnováhy. Vymkne-li se síle země, nepadne jen jeho statek, ale pozbude vůbec smyslu života. Odtud Uspenskij: u. jest obhájcem rus. »mírų a v nedílu vidí kořen lidové mravnosti, kterou individualismus pouze podkopává. Sem spadá zejména povídka Vlasť zemli a pozdější črty. O formu Uspenskij: u. se nestará a mnohé jeho práce nelze ani nazvati povídkami v běžném smysle. Sloh a umělecká míra jsou mu věcí vedlejší. Při své vášnivosti nedbá propracovanosti, hlavním jest mu cíl – svěřiti se, čím navřelo jeho srdce. Přes to Uspenskij: u. jest silným uměleckým talentem, uchvacujícím upřímností a silou výrazu při všem nedostatku jiskrnosti slohu. Srv. stať N. K. Michajlovského (při vydání Pavlenkova); S. Skabičevskij, Belletristy-narodniki, Or. Miller, G. I. Uspenskij: u. Opyt objasnitěljnago izloženija jego sočiněnij (t., 1889). U nás několik ukázek jeho prací přinesla belletr. příloha »Časų.