Životopis
Jeden z nejvýznamnějších německých básníků, jehož dílo se stalo trvalou součástí poezie 20. století. Narodil se v Lebusu nad Odrou, žil v Braniborsku, studoval práva a sinologii. V počátcích své tvorby navázal na tradici německé přírodní lyriky. V roce 1939 narukoval a konec války prožil v zajetí. V té době se nadlouho odmlčel. Po válce však dokázal vytvořit svébytný básnický jazyk, neboť věřil, že jen tak může vyjádřit životní pocit své generace. Jeho soustředění na čistotu jazyka vyplynulo z vědomí zneužitelnosti slov, z nedůvěry k frázím a falešnému patosu. Pro jeho poezii je příznačné napětí mezi konformismem a skepsí mezi výzvou a rezignací, pojetí básně jako otázky, úsilí objevovat skrytou, hlubší skutečnost.
KONEC DETEKTIVKY
Podržím v paměti rady:
džin s tonikem
a pozor na syrovou rybu,
buď bez obav!
Kdo však
pomyslí na tebe na prázdných stránkách,
kdo ti za tiráží
bude dávat jména,
ohnivzdorná pokladna,
nejmilejší jed?
Poslední důkazy
skvrny od červeného vína a plstěné pantofle.
Ale taxík objednán,
nevrle tikají řádky.
Nižádná naděje
na římské číslice,
žádná půlstránka s tebou,
žádný zmenšený text,
žádné otisky prstů,
které by mohly být tvé,
na mých klikách.
Bibliografie:
Básně (Gedichte, 1930)
odlehlé dvorce (Abgelegene Gehöfte, 1948)
Podzemní dráha (Untergrundbahn, 1949)
Vzkazy deště (Boschaften des Regens, 1955)
K aktům (Zu den Akten, 1964)
Podněty a zahrady z kamenů Anlässe und Steingärten, 1966)
Podle Seumových písemností (Nach Seumes papieren, 1972)
Günter Eich knihy
1966 | Rozhlasové hry |
1987 | Víceméně |
1965 | Děvčata z Viterba - Sabeth |
2003 | Krtci a jiné básně |
1984 | Neskôr |
1964 | Sny |
Štítky z knih
divadelní hry výbor z díla rozhlasové zpracování poezie v próze poezie rozhlasové hry německá poezie
Eich je 5x v oblíbených.