Gustav Adolf Procházka životopis
česká, 1872 - 1942
Životopis
Prof. ThDr. h. c. Gustav Adolf Procházka (11. března 1872 Kosmonosy – 9. února 1942 Praha) byl český římskokatolický reformistický kněz, později spoluzakladatel, duchovní, biskup a druhý patriarcha Církve československé (husitské), teolog, profesor Vysoké školy bohovědné CČS, v letech 1935–1939 suplent pro praktickou teologii Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké (HČEFB) v Praze. Studoval na klasickém gymnáziu v Mladé Boleslavi, po úspěšně složené maturitní zkoušce (1891) absolvoval kněžský diecézní seminář v Litoměřicích (1891–1895). Kněžské svěcení přijal od biskupa Mons. Emanuela Schöbla v roce 1895, poté až do roku 1912 působil jako kaplan ve Vysokém nad Jizerou, Lounech a Jenišovicích u Turnova, kde byl ustanoven farářem (1912). Od studentských let měl blízko k ideám české reformace a katolického modernismu, až do jejího zákazu v roce 1907 pracoval v původní Zemské jednotě katolického duchovenstva a v Katolické moderně. Velkou pozornost i polemiky mezi širokou veřejností vyvolaly jeho články o postavení, úloze a reformních snahách řadových kněží, uveřejněné v letech 1917–1918 v deníku Národní listy.
Po vzniku samostatné Československé republiky se aktivně zapojil do činnosti obnovené Jednoty katolického duchovenstva československého (7. 11. 1918), jejího radikálního křídla Ohnisko a po jeho přejmenování také Klubu reformních kněží (KRK). Patřil k nejagilnějším účastníkům valného sjezdu KRK 8. 1. 1920, v jehož průběhu dal bezprostřední podnět k založení Církve československé, jako člen jejího prvního řídícího grémia Církevního výboru byl jedním ze čtyř signatářů provolání Národu československému z 10. 1. 1920.
V následujících letech patřil k předním organizátorům vnitrocírkevní práce CČS a jejím výrazným představitelům zejména v severovýchodních Čechách; v letech 1920–1923 jako farář náboženské obce Jenišovice a východočeský vikariátní správce, v období 1923–1928 pak volený biskup od roku 1921 postupně konstituované východočeské diecéze, jejímž sídlem se po Turnovu stal Hradec Králové (1925). Po smrti ThDr. Karla Farského byl v závěru roku 1927 převážnou většinou náboženských obcí (171 ze 194) zvolen druhým patriarchou a tím rovněž biskupem západočeské (dnes pražské) diecéze Církve československé, do úřadu biskupa-patriarchy byl uveden 18. 3. 1928.
V dalších téměř čtrnácti letech se v duchu odkazu prvního patriarchy snažil dále konsolidovat CČS po stránce ideové, organizační i ekonomické. Pod jeho vedením se uskutečnilo ve dnech 28.–30. 3. 1931 2. zasedání I. řádného sněmu, které přijalo Učení náboženství křesťanského pro věřící CČS, novou státně pak schválenou Ústavu CČS a potvrdilo též obřadní, organizační a sociální směřování církve na základech položených oběma valnými sjezdy delegátů náboženských obcí CČS (leden a srpen 1921) i 1. zasedání I. řádného sněmu ze srpna 1924.
Přes veškeré tehdejší vážné vnitrostátní a také mezinárodněpolitické ideologické tlaky církev odolala náporu hospodářské krize, soustavně rostla nejen její členská základna (v průběhu třicátých let dosáhl počet věřících 700 000), ale také počet sborových budov. Netušenou měrou se rozvinuly laické iniciativy ve sférách mládežového hnutí, široce pojatých sociálních, publikačních i vydavatelských aktivit a organizování původně volných sdružení inteligence z řad příslušníků církve do pevněji organizačně konstituované Společnosti ThDr. Karla Farského (1933).
V průběhu jeho patriarchátu církev pronikla na Slovensko a Podkarpatskou Rus, osobní angažovanost druhého patriarchy přispěla k výraznému rozšíření mezinárodních ekumenických styků CČS. Od roku 1931 byl viceprezidentem Světové aliance pro mezinárodní přátelství prostřednictvím církví, členem Ekumenické rady pro praktické křesťanství a členem komise pro vysokoškolské studium při Světovém svazu pro svobodné křesťanství. V roce 1934 jeho úsilí ocenila Meadville Lombard Theological School v Chicagu udělením čestného doktorátu teologie.
Výrazně se zasloužil o specifikaci bohoslovecké výuky budoucích duchovních CČS, kteří byli do té doby vzděláváni na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké. V letech 1932–1934 na základě jeho iniciativy byl zřízen první samostatný teologický ústav Vysoká škola bohovědná CČS a jiných svobodných církví křesťanských v Praze, na níž G. A. Procházka působil jako profesor pastorální teologie. Projekt nezískal oficiální státní uznání, po návratu studentů na HČEFB však byla v jejím rámci od roku 1935 zřízena samostatná sekce pedagogů Církve československé s profesory Aloisem Spisarem a Františkem Kovářem; druhý patriarcha pak v jejím rámci přednášel jako suplent praktickou teologii v letech 1935–1939.
Závěr jeho patriarchátu byl poznamenán prvními dvěma roky jednoho z nejtragičtějších období našich dějin, nacistickou okupací. ThDr. Gustav Adolf Procházka, vážně nemocen od podzimu 1941, zemřel 9. 2. 1942 v Praze ve věku nedožitých sedmdesáti let. Po jeho skonu již nesměl být západočeský (pražský) biskupský a církevní patriarší stolec do konce války obsazen.
(zdroj životopisu: Wikipedie)
Ocenění
Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.
Gustav Adolf Procházka - knihy
| 1933 |
 V boji za pravdu |
Žánry autora
Štítky z knih
Procházka je 0x v oblíbených.