Henshui Zhang životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Podobně jako většině jeho současníků se i Čang Chen-šuejovi v útlém mládí dostalo tradičního vzdělání. Pod vedením soukromého učitele memoroval klasické konfuciánské spisy, jejichž znalost po dlouhá staletí tvořila základní morální a intelektuální výbavu vzdělaných Číňanů. V překotně se modernizující Číně doby zániku císařství a vzniku republiky však tradiční vzdělání rychle ztrácelo svoji prestiž i praktickou využitelnost a Čang Chen-šuej, stejně jako mnozí jeho generační druhové, pokračoval ve studiu na školách zřizovaných novým republikánským režimem, které se více než na studium konfuciánského pojetí historie a etiky soustředily na šíření moderních vědomostí v oblasti zemědělství, techniky a přírodních věd.

Rodina původně počítala s tím, že Čang Chen-šueje pošle na studia do Japonska či dokonce do Anglie, avšak nečekané úmrtí otce v roce 1912 tyto plány zhatilo. Čang Chen-šuej sice v jihočínském městě Su-čou nastoupil studium na škole vyučující zemědělství neúrodných oblastí Mongolska a Tibetu, po jejímž absolvování pokračoval ve studiu angličtiny a aritmetiky na jedné z nových škol v Nan-čchangu, během studií však byl odkázán na nevelkou finanční podporu příbuzenstva, neboť jeho matka, vdova s šesti dětmi, neměla dost prostředků ani k obživě rodiny. Čang Chen-šuej, jenž byl od mládí zapáleným čtenářem tradičních čínských románů i prvních překladů románů evropských a jenž byl též dychtivým posluchačem napínavých příběhů v podání vypravěčů, se donucen finanční tísní pokoušel již od roku 1913 psát krátké příběhy, kterými obesílal literární časopisy. Přestože se mu tu a tam dostalo slovního povzbuzení k další tvorbě, za svoje úsilí se nedočkal žádné finanční odměny. V roce 1914 se Čang Chen-šuej podvolil vůli rodiny a vstoupil do tradičního manželství sjednaného příbuznými.

Nejspíše proto, aby unikl ze zatuchlého rodinného prostředí a aby se vyrovnal s neúspěchem začínajícího spisovatele, se Čang Chen-šuej připojil ke kočovné divadelní skupině, s níž jako herec vedlejších rolí procestoval několik provincií na dolním toku Dlouhé řeky. Po pěti letech toulavého života, kdy se po jistý čas živil i jako podomní prodavač medikamentů, se Čang Chen-šuejovi s pomocí známých podařilo získat místo redaktora literární přílohy významného Anchuejského deníku. Práce redaktora mu poskytla prostředky i volný čas na to, aby se opět pokusil o vlastní literární tvorbu. Tentokrát byl úspěšný nejen jako spisovatel, ale též jako redaktor a novinář. Během krátké doby napsal a v různých periodikách uveřejnil sérii románů na pokračování, jejichž forma i tematické zaměření vykazovalo výrazný vliv tradičního čínského románu. V polovině dvacátých let odešel do Pekingu, kde postupně pracoval jako redaktor řady novin a dopisovatel tří tiskových agentur. Zde se znovu oženil, aniž by se však přitom vzdal odpovědnosti za svoji první ženu, která žila spolu s tchýní a zbytkem rodiny v jihočínské provincii An-chuej a kterou celý život finančně podporoval.

Během druhé poloviny dvacátých let Čang Chen-šuej napsal první tři romány, Neoficiální kroniku sídelního města, Moc a slávu rodinného klanu a Slzy a smích předurčené osudem, které jej proslavily jako autora, jenž navazuje na satirickou a sentimentální tradici čínského romanopisectví a zdařile ji rozvíjí. Díky čtenářskému ohlasu, který provázel jednotlivá pokračování románů v literárních přílohách významných šanghajských periodik, se Čang Chen-šuej stal nejlépe placeným spisovatelem své doby. Úspěch jej zbavil existenčních starostí, postupně se však, podle svých vlastních slov, stal strojem produkujícím texty , který nezná odpočinek. Čang Chen-šuej přesto během první poloviny třicátých let vytvořil přes dvacet románů, z nichž mnohé se okamžitě staly skutečnými bestsellery.

Čang Chen-šuej nepřestal být plodným spisovatelem ani po následující desetiletí a mezi lety 1935-1945 stihl vytvořit nejen další dvacítku románů, z nichž nejznámější je patrně Temnota noci, ale též sbírku povídek a velký počet esejů a básní. V této době žil se svojí třetí ženou nejdříve v Nankingu, odkud v roce 1937 uprchl před japonskou invazí do neokupovaného vnitrozemí. Až do konce války v roce 1945 působil v Čchung-čchingu, sídle Kuomintangské vlády v provincii S-čchuan. Podobně jako většina čínských spisovatelů, kteří v době protijaponské války bez ohledu na svoji politickou orientaci psali literaturu, jejímž smyslem bylo vyburcovat národ k boji proti japonským okupantům, také Čang Chen-šuej se ve svých článcích a částečně též svojí beletristickou tvorbou přihlásil ke koncepci literatury burcující k vlastenectví a k celonárodnímu odporu. Jak to však dosvědčuje například román Květ vášnivé krve, který je zdařilou směsicí osvěty a zábavy, vlastenecká literatura z pera Čang Chen-šueje nepostrádala čtivost a vtip.

Vítězství komunistů nad Kuomintangem v občanské válce a vznik Čínské lidové republiky v roce 1949 měl dříve či později obrovský vliv na osudy prakticky všech čínských spisovatelů. Většina z nich smýšlela levicově a mnozí význační spisovatelé předválečného období ochotně přijali nabídku nového režimu, aby participovali na politické moci. Čang Chen-šuej, jako nelevicově orientovaný spisovatel i jako autor převážně zábavné a na komerční úspěch zaměřené tvorby, k této skupině vyvolených nepatřil. V roce 1949 navíc utrpěl mozkovou příhodu a částečně ochrnutý spisovatel, který měl potíže s artikulováním, žil nadále převážně v ústraní. Přestože se později díky blahosklonnosti stranického vedení stal členem organizací sdružujících spisovatele a umělce, a přestože se v druhé polovině padesátých let, poté co jeho zdravotní potíže poněkud ustoupily, jako zasloužilý spisovatel aktivněji účastnil veřejného života, unikl Čang Chen-šuej tvrdé persekuci, kterou v průběhu politických kampaní padesátých a šedesátých let zakusila naprostá většina čínských spisovatelů. Od roku 1949 až do své smrti ještě stihl napsat dvanáct románů, z nichž většina byla variacemi na známé příběhy tradiční čínské literatury či beletristickým ztvárněním osudů postav čínské historie. V posledních letech svého života se Čang Chen-šuej ponořil do studia čínských dějin a literatury a smrt, která jej zastihla v roce 1967, jej patrně uchránila před utrpením a beznadějí, do níž celou zemi na dlouhých deset let uvrhla právě zrozená hysterie Kulturní revoluce. (zdroj životopisu: http://www.dharmagaia.cz)