Životopis
„Měla bych asi začít svým dětstvím. Ne proto, že je to tak obvyklé, ale protože dětství bývá klíčem k pochopení umělcovy práce, k dětství se vracíme jako k bezpečnému útočišti i jako k pramenu nejčistšímu. Kraj kolem Březových Hor, kde jsem se narodila, byl chudý. Otec horník přišel v šachtě o život, matka zemřela brzy po něm. Původ, myslím si, není hanba ani zásluha, jsou to jen obtížnější podmínky, které mi tenkrát bránily uplatnit se podle mých představ a snů. Člověk, který se těžko prosazoval, možná načerpává víc zkušeností, má víc prožitků než ti druzí, prožitků, které život obohacují o mnohá poznání, jež nakonec vytvoří pestrou paletu dojmů a příhod, z nichž pak těží někdy i po celý život…“ Tak vzpomíná na své dětství Hermína Týrlová (*11. prosince 1900), režisérka, výtvarnice a animátorka, která točila filmy ještě ve svých 86 letech.
Z Březových Hor, které dnes patří k Příbrami, se dostala do Prahy, do dřevěného divadla Urania, které bylo přechodným můstkem pro venkovské herce na pražská jeviště. Všechno, co tam dělala, jí bylo později prospěšné: pokusy o balet, snaha naučit se zpívat a zahrát drobnější role, a později i pokusy kreslířské a literární. S Uranií jsou spojeny také začátky Karla Dodala, jejího manžela. Díky němu se seznámila s trikovým filmem. Přijala práci v Elektra-Journalu, kde získávala první zkušenosti v tomto oboru. Zpočátku se trikový film uplatňoval jen v reklamách. Když se blížila druhá světová válka, Dodal se rozhodl odejít do ciziny. (S Karlem Dodalem se rozešli, ale později spolu opět pracovali). Týrlová pracovala v redakci dětského časopisu Punťa, kde ilustrovala příběhy malého pejska.
Své výsostné postavení nejen v naší, ale ve světové kinematografii, začala Hermína Týrlová dobývat dodnes nezapomenutelným filmem, přepisem populární dětské knihy Ondřeje Sekory Ferda Mravenec. Připravovala ho ve filmovém ateliéru ve Zlíně-Kudlové. Byla scénáristkou, animátorkou, režisérkou, pomáhala při výrobě loutek, šila pro ně oblečení. Vyplatilo se to. Ferda Mravenec měl úspěch.
Ve stejném tvůrčím období, které spadá do čtyřicátých let, vznikly ještě dva další filmy – Vzpoura hraček (1947), odměněná Cenou za nejlepší dětský film na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách a Cenou za nejlepší loutkový film v Bruselu. Druhý film natočila v roce 1948 pod názvem Ukolébavka. Autorka v nich poprvé použila princip kombinace hry živého herce s hrou oživených loutek a hraček. A její fantazie se rozletěla dál. V dalších filmech už nehráli jen živí herci, loutky a hračky, ale i neživé předměty, šišky, klacky, knoflíky, vizovické pečivo, klubíčka vlny, která se smějí, ačkoliv nemají ústa, kousky hadříčků, které sešité dohromady vytvořily například Nepovedeného panáčka. Ve filmu Kulička (1963) to jsou dřevěné korálky, hned v několika filmech – Sněhurka, Psí nebe, Vánoční stromeček – se rozehrála mnohabarevná vlněné vlákna. Později vznikají pohádky „plstěné“ – Toulavé telátko, Ukradené dítě a Růžové brýle. V sedmdesátých letech se Týrlová vrátila k Ferdovi a natočila další díly jeho příhod. Svůj poslední film – Pohádka na šňůře – natočila v roce 1986.
Jejím filmům propadly nejen děti, ale také ti, kteří je na ně doprovázeli. Natočila jich úctyhodné množství, skoro šedesát. Byly oceněny na mnoha filmových festivalech. V Teheránu, v Gijónu, San Sebastianu, Locarnu, Montevideu, v Cannes. Ona sama byla oceněna titulem zasloužilá i národní umělkyně, za celoživotní dílo byla oceněna třikrát. Ve Zlíně už zůstala až do konce života. Na louce u ateliérů si postavila domek, kde žila se svou dlouholetou přítelkyní kameramankou Mílou Bráníkovou.
Zemřela 3. května 1993. Na Lesním hřbitově je na žulové desce jejího hrobu vyryt její panáček z filmu Ukolébavka.
Filmografie
* 1986 - Pohádka na šňůře
* 1985 - Opičí láska
* 1978 - Příhody brouka Pytlíka
* 1969 - Hvězda Betlémská
* 1966 - Snehulák
* 1965 - Modrá zástěrka
* 1964 - Vlněná pohádka
* 1963 - Kulička
* 1962 - Dvě klubíčka
* 1961 - Zvědavé psaníčka
* 1960 - Den odplaty
* 1959 - Vláček kolejáček, Ztracená panenka
* 1958 - Pasáček vepřů, Uzel na kapesníku
* 1957 - Kalamajka
* 1956 - Míček flíček
* 1947 - Ukolébavka
* 1946 - Vzpoura hraček
* 1943 - Ferda Mravenec
* 1938 - Tajemství lucerny
* 1936 - Hra bublinek
* 1928 - Zamilovaný vodník