Hryhorij Skovoroda životopis

ukrajinská, 1722 - 1794

Životopis

Hryhorij Savyč Skovoroda (ukrajinsky Григорій Савич Сковорода; 1722, Čornuchy, Poltavská gubernie – 1794, Ivanivka, Charkovská gubernie) byl ukrajinský osvícenec-humanista, filosof, spisovatel, duchovní lyrik, bajkař, překladatel antických autorů. Autor řady didaktických spisů, reformátor východoslovanské poetiky.

Skovoroda se narodil v zimě roku 1722 ve vesnici Čornuchy ležící mezi Kyjevem a Poltavou, v starobylé rodině, tradující svůj původ z kozácké šlechty. Po ukončení základního vzdělání u vesnického ďaka (nižšího pravoslavného duchovního) se zapsal na Kyjevsko-mohyljanskou akademii, kde studoval s přestávkami od roku 1738 do roku 1750. Svá studia přerušil několikrát, z toho jednou kvůli účinkování v dvorní kapele v Petrohradě, což svědčí o jeho hudebním nadání. V létech 1745-1750 se zúčastnil expedice, jejíž cílem bylo zásobit carský dvůr tokajským vínem. Tato výprava jej seznámila se střední a západní Evropou. Pod vedením generála Vyšenského Skovoroda prokazatelně navštívil Uhry (Tokaj), Rakousko, snad i Bratislavu, a dle svědectví některých jeho současníků i další evropské země: Polsko, Německo, Itálii. Tyto pobyty v cizině určitě měly vliv na formování jeho světonázoru.

Kyjevsko-mohyljanská akademie poskytla Skovorodovi kvalitní humanitní vzdělání, srovnatelné se vzděláním poskytovaném na špičkových evropských univerzitách. Vyučovala se tu gramatika, syntax, poetika, rétorika, filosofie a teologie. Kromě toho v 1. polovině 18. století zavedl stávající metropolita Rafael Zaborskyj výuku jazyků: latiny, staré řečtiny, polštiny a němčiny. Pro Skovorodův rozvoj byl důležitý rovněž snadný přístup k literatuře na akademické půdě.

Roku 1750 Skovoroda nastoupil jako učitel poetiky v Perejaslavském duchovním semináři. Střetl se tu s konzervativní atmosférou; dominujícím trendem zde byla kanonizovaná, sylabická poetika. Jeho kurz je kritizován biskupem Ioanem Kozlovyčem, se kterým se dostává do konfliktu a opouští seminář. Z dochovaných pramenů dokumentujících tuto událost není zřejmé, co přesně bylo jádrem tohoto konfliktu. Hypotéza, že Skovoroda upadl v nemilost kvůli propagaci tehdejší novinky, sylabotonické poesie, je v poslední době vytlačovaná domněnkou, že biskupovi spíše vadil Skovorodův požadavek svobodné tvorby, který tehdy nebyl samozřejmý.

Od ledna 1754 Skovoroda působil jako učitel v rodině plukovníka Tomary. Avšak kvůli neshodám se svým mecenášem ještě téhož roku odchází do Moskvy. Zde se věnuje převážně studiu děl z knihovny Trojicko-Sergijevské lávry. Roku 1755 jej Tomara přemluvil k návratu. Skovoroda strávil na statku Stepana Tomary čtyři poměrně klidné roky; právě zde napsal básně, které později vešly do sbírky Zahrada božských písní. Zde také dochází k dotváření jeho osobnosti „venkovského osvícence“.

Od roku vyučuje poetiku, syntax a řečtinu na Charkovském kolegiu. Učí zde svého prvního životopisce Mychajla Kovalyňského. Vedení kolegia si nemohlo nepovšimnout Skovorodova talentu, což se projevovalo snahami „naverbovat“ Skovorodu do řad duchovenstva. Tomu se ale Skovoroda tvrdošíjně bránil; podle vlastních slov „nechce rozmnožovat řady farizejů“. Dusivá konzervativní atmosféra plná intrik a vzájemného nepřátelství způsobuje, že Skovoroda roku 1769 z kolegia odešel. Tím definitivně zpřetrhal veškeré svazky se společností. Ve věku 47 let vyráží na cesty. Toulal se levobřežní Ukrajinou, střídavě pobýval u mecenášů. Umřel v roce 1794 ve vesnici Ivanivka (nyní Skovorodynivka), kde je pohřben.

Pro celý Skovorodův život je typická snaha uniknout veškerým společenským strukturám institucionalizovaného charakteru. Měl všechny předpoklady udělat skvělou kariéru, ať už v oblasti muziky, nebo teologie. Avšak pro svůj nonkonformismus a nedostatek ctižádosti zůstával v ústraní. Pravděpodobně ze stejných důvodů se nikdy neoženil. Proto je tolik výstižný nápis na jeho hrobě: „Svět mě chytal, ale nechytil.“ („Світ ловив мене, та не впіймав.“) (zdroj životopisu: česká wikipedie)

Ocenění

Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.