Životopis
Po absolvování gymnázia v Pelhřimově v roce 1897, začal studovat teologický seminář v Hradci Králové, ale protože se stal stoupencem katolického reformního hnutí, byl z něj vyloučen. Odešel proto na filosofickou fakultu do Vídně a po roce přešel do Prahy. Studia dovršil v Sorbonně v Paříži a stal se středoškolským profesorem, který vystřídal mnoho působišť. Učil na pražském Žižkově, v Litomyšli a v Novém Městě na Moravě.
V letech 1908-1909 si vzal studijní dovolenou, odjel do Francie a v Paříži se stal žákem Émila Durkheima, největší vědecké autority v sociologii 20. století, který byl průkopníkem sociologického pozitivismu. Doktorát z této vědecké disciplíny obhájil v Praze a vědeckou habilitaci pak získal v Brně, kde byl od roku 1924 řádným profesorem sociologie.
Nežil jenom pedagogickou prací a vědou, zabýval se i prací literární. Na počátku století vydal dvě básnické sbírky Po cestách vítězů (1902) a Ať je země písní (1903). Další poezii zveřejňoval v časopisech, pro které i překládal. Pro časopisy byl určen i jeho román Liduška a řada povídek. Jeho literární zdatnost byla znát i na jeho odborných dílech, i když jeho hlavní dílo Sociologie vyšlo až po jeho smrti v roce 1968.
Inocenc Arnošt Bláha zemřel 25. dubna 1960 v Brně.
(zdroj životopisu: www.wikipedia.org)
Inocenc Arnošt Bláha knihy
1968 | Sociologie |
1991 | Ethika jako věda |
1941 | Dnešní krise rodinného života |
1922 | Filosofie mravnosti |
1937 | Sociologie inteligence |
1997 | Československá sociologie |
1947 | Jak se dívat sociologicky na život |
1937 | Edvard Beneš, filosof a státník |
1922 | K psychologii doby |
1926 | Zásady pokrokové politiky |
Žánry autora
Literatura česká Literatura naučná Biografie a memoáry Filozofie Historie Politologie, mezinárodní vztahy
Bláha je 0x v oblíbených.