Životopis
Isokratés (řecky Ισοκράτης, 436 př. n. l. – 338 př. n. l.) byl řecký řečník a teoretik rétoriky. Narodil se v bohaté athénské rodině, ale během Peloponéských válek přišel o majetek.
Isokratés byl žákem Gorgiovým a stal se jednou z nejvýznamnějších osobností antické rétoriky. Oceňoval ho např. i Aristotelés a Marcus Tullius Cicero. V roce 390 př. n. l. otevřel v Aténách řečnickou školu. Svůj předmět chápal jako komplexní výchovu občana a politika a nenazýval ho „rétorika“, nýbrž „filosofie“. Byl přesvědčen, že výchovný úspěch závisí na třech věcech: (1) přirozeném nadání žáka, (2) výkladu a příkladu učitele, (3) praktickém cvičení. Na rozdíl od Platóna neuznával, že je možné dosáhnout absolutního poznání (epistémé), a za cíl výchovy proto pokládal umění odůvodnit názor (doxa) a mít vnímavost pro situační vhodnost (kairos). Úlohu v jeho výchově hrálo zřejmě i studium vzorů mezi politiky z athénských dějin.
Isokratés rozvedl termíny situační vhodnost (kairos) a vhodnost výrazu (prepon) přejaté od svého učitele Gorgia. Isokratés hraje roli v dějinách vývoje řeckého prozaického stylu. Jeho styl je charakteristický užíváním period a paralelismů a vyhýbáním se hiátu.
Dochovalo se 30 Isokratových spisů: 6 soudních řečí, 15 řečí, které nebyly určeny pro soudní spory (výchovné, poradní a oslavné) a 9 dopisů. Isokratés sám nebyl aktivním řečníkem. Své řeči Isokratés veřejně nepřednášel, ale vydával je v písemné formě.
(zdroj životopisu: Wikipedie)
Isokratés knihy
1933 | Výbor řečí Demosthenových: S ukázkami jiných Attických řečníků |
1974 | Tribuni výmluvnosti |
1853 | Isokrata Řeč o povinnostech psaná k Demonikovi |
Isokratés je 4x v oblíbených.