Ivan Martinko životopis
česká, 1979
Životopis
Literárně činný je dle svých vlastních slov již od šesti let.
Svou postmoderní povídku Jak jsem utratil vlastního psa, v jejímž textu rozvíjí téma vůle jakožto hybatele dějin, použil jako podklad své maturitní práce, která uhranula celý učitelský sbor. Dostal pětku a zároveň vytvořil rekord v počtu pravopisných chyb na jednu normostranu textu.
Groteskní cestopis z Bílých Karpat nazvaný Tajemství luk v Karpatech popisuje setkání s eugenickou sektou v kempu Hutník. Byl vydán soukromým tiskem v počtu několika kusů, a dnes je již nemožné jej získat.
Teologický traktát Poznámky ke Švábské liturgii ve čtyřech dopisech oslavující Tridentskou mši a odsuzující Druhý vatikánský koncil hodlal poslat Mnichovskému arcibiskupovi Reinhardu Marxovi, spletl se ovšem ve jméně a odeslal ho americkému popovému zpěvákovi Richardu Marxovi, od kterého se odpovědi nedočkal.
Rozsáhlá esej Sláva aktivismu, odsuzující aktivismus ve všech jeho podobách, odkazuje k Chůzi lesem Ernsta Jüngera a k Paralelní Polis Václava Bendy. Toto dílo nebylo doposud vydáno, ale jeho části se již objevily v různých opisech jak v ultrapravicovém, tak v ultralevicovém tisku, pokaždé jako ukázky zavrženíhodného zpátečnického myšlení.
Fragmenty veršované kroniky o bitvě na řece Lechu nazvané Na svatého Vavřince leje u nás nejvíce měly být obsaženy ve sborníku St. Ulrichs-Festwoche 2015, z neznámého důvodu byly ze sborníku však vyškrtnuty. Nakonec nevyšel ani ten sborník.
Souhrnem dosavadního Martinkova jak filozofického, tak estetického vnímání světa i lidského individua je mnohovrstevná novela Ptakopravec, která v kulisách jednoduchého příběhu „jednoho obyčejného dne jednoho obyčejného Pražana“ nejen že popisuje mechanismy fungování dnešní české, potažmo evropské, společnosti s opravdu nebývalou dávkou černého humoru, ale hlavně se věnuje postavení lidského individua v současném světě. Činí tak neotřelým, navýsost uměleckým způsobem.
(zdroj životopisu: dauphin.cz)
Ocenění
Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.
