Životopis
Pod pseudonymem J.V. Kosil se skryl jeden technik, hutní inženýr (nar. r. 1944), který po absolvování vysoké školy v r. 1967 strávil celý produktivní věk ve svém oboru. Byl silně motivován rodinnou tradicí, kdy jeho děd i otec byli řadovými dělníky v hutích na Ostravsku, kde rovněž působil. Nikdo z českých či moravských spisovatelů si netroufne přijít do hutního závodu a řídit tavbu železa ve vysoké peci nebo tavbu oceli. Na druhé straně jsou technici v hutích, kteří umí použít hezkých slov a píší i verše. Mizející termín v českém slovníku "technická inteligence" alespoň z části v minulosti ukazoval, že u technických oborů jsou lidé citliví, myslící, a jako takoví mají i smysl pro krásu slova. Převzaté slovo "manažer" dnes už na nic neukazuje. Autor se cítí humanistou, tam někde v nitru, ačkoliv usiloval po celou svou profesní dráhu být dobrým technikem. Touto cestou děkuje za inspiraci svému vrstevníkovi, Ing. Ivanu Zajíčkovi ze závodu ocelárny v Ostravě-Kunčicích, za odvahu zveřejnit sbírku veršů "Hutnické eseje", též jím vydanou samovydavatelsky. Jeho počin byl definitivním podnětem autorovi ke zveřejnění samomluvných zamýšlení.