Jan Beneš životopis

česká, 1942

Životopis

Narodil jsem se roku 1942 v Průhonicích, tři roky před smrtí mého otce kapitána Josefa Beneše, který padl v květnovém povstání roku 1945. Válka zůstala v duši tříletého dítěte navždy, často se to dítě ptá: „Musíte se lidi zabíjet ?“
Vystudoval jsem gymnázium v Praze a lesnickou školu v Písku a jako hajný a lesní technik jsem se, se svou ženou, třemi dětmi a domácím zvířectvem, stěhoval po lesních samotách a pěstoval lesy jak to nejlíp šlo. Mám lesy rád. Když v sedmdesátých letech pod názvem „reálný socialismus“ jakž takž žití přešlo v přežití, se mi kraví tvář zdála lidštější než lidská a tak jsem šel na pár let krmit krávy. Pracoval jsem dost, deset hodin denně a protože ten dobytek kupodivu žere i v neděli, neměl jsem za rok jeden volný den. Zato jsem vydělal víc než hajný a našetřil jsem na cestu do Jugoslavie, kde jsem po půlnoci, v létě roku 1984, převedl celou mojí rodinu přes střeženou hranici do Rakouska. Ani vojáci, ani policie se psi, které jsme viděli přes den, nás nepostřelili.
Do Rakouska jsme přišli s jedním baťohem, pěti dolarama, mokří a potrhaní po čtyřhodinovém brodění řekou a draním skrze křovinatý les.
Po roce a půl čekání a prací všeho druhu jsme se dostali na Nový Zéland, kde jsem pracoval v Department of Conservation kde je zajímali mé znalosti o chovech jelenů. Z tohoto období jsem publikoval výsledky pozorování výskytu a chování jelenů Sambar na Novém Zélandu. Články o novozélandské přírodě jsem psal do přírodovědné Živy.
Poté, jako obvykle, práce všeho druhu. Naše tři děti mezitím vyrostly, jedno je lékařem, jedno podnikatelem a jedno profesorem matematiky.
Jednou se mě někdo zeptal jestli to všechno stálo za to ? Já nevím, věci se stanou. (zdroj životopisu: autor)

Ocenění

Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.