-

Jan Hus životopis

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1371 - 1415

Životopis

Jan Hus (kolem roku 1370 Husinec – 6.7.1415 Kostnice) byl český římskokatolický kněz, český středověký náboženský myslitel, vysokoškolský pedagog, reformátor a kazatel. Hus byl, po Johnu Wycliffovi, jehož myšlenkami a argumentací byl inspirován, jedním z prvních reformátorů církve, který téměř o jedno století předběhl své následníky – reformátory Luthera, Bezu, Kalvína a Zwingliho.
Narodil se v Husinci u Prachatic. O jeho dětství mnoho nevíme, většinou jde pouze o legendy.
Studoval na pražské univerzitě artistickou fakultu, kde získal v roce 1396 titul mistra svobodných umění. V roce 1398 začal přednášet, zapsal se na teologickou fakultu a nechal se vysvětit za kněze. Jako učitel používal v psaném projevu hlavně latinu.
Od roku 1402 kázal v Betlémské kapli. Kritizoval bohaté církevní hodnostáře a nešvary bohatého panstva. Získal si tím obdiv široké vrstvy pražské společnosti, od chudých lidí až po královskou společnost. Lidé byli nadšeni, že slyší názory, které oni nahlas vyslovit nesměli.
Jeho vzorem byl Viklef, jehož učení proniklo do Čech koncem 14. století. Hus veřejně obhajoval jeho knihy, čímž si proti sobě poštval církevní vrchnost.

Dokud měl sympatie arcibiskupa Zbyňka Zajíce, krále Václava IV. a královny Žofie, byla mu jeho kázání tolerována. V roce 1408 se ale arcibiskup postavil proti každému, kdo uznával Vikléfa a přikázal všem odevzdal jeho spisy. Čeští mistři i studenti odmítli poslušnost a spisy nevydali. Pražský arcibiskup dal v roce 1410 spálit Vikléfovy spisy jako kacířské a na Husa uvalit klatbu.

Hus měl přísný zákaz konat v Praze církevní obřady. Nebral však papežův příkaz vážně, odvolával se na Kristovo učení. Náklonnost krále a královny pro něj skončila. Tak raději opustil Prahu a usadil se na Kozím hrádku v jižních Čechách a v roce 1414 na Krakovci. Zde kázal venkovskému lidu a psal česká díla.
Čechy znamenaly pro Husa bezpečí. Král Václav IV. ho nemohl vydat žádnému soudu, protože by bylo české království nařčeno z kacířství. Nebezpečí ale přišlo od koncilu, který zasedal v jihoněmecké Kostnici.
Císař Zikmund vyzval Husa, aby se omluvil za
své kacířství před církevním koncilem. Žádal jeho podřízení se autoritě církve. Jakmile vstoupil na půdu církve, podléhal církevnímu právu a podle něj už byl předem odsouzen. V Kostnici byl zatčen a uvězněn.

Věděl, že pokud se omluví, může jako kněz-kacíř dostat trest doživotního žaláře, a odmítne-li se omluvit, bude upálen. Církev ho obvinila i z názorů, které nikdy nehlásal. Ani po dlouhém vězení, tělesných trestech a psychickém tlaku ze svých názorů neustoupil a byl 6.července 1415 upálen na hranici před hradbami Kostnice - na místě, kam se zahrabávali koně. Kati Husův popel vyhrabali a hodili ho do Rýna, aby z Husa, jako z kacíře, nic nezůstalo, aby jeho příznivci nemohli uctívat jeho ostatky. Hus ale dobře věděl, že jeho smrt bude mít v Čechách obrovský ohlas.
Rok po jeho smrti padl do spárů ohně také jeho věrný přítel, stoupenec reformy Jeroným Pražský.

Husovo učení dalo vzniknout husitskému hnutí, české reformaci a úsilí o proměnu katolické církve. Zasloužil se vydání Dekretu kutnohorského, který podstatně zmenšil význam německých mistrů. Husovi se také přiznává zásluha na reformě českého pravopisu - začal jako první používat čárky. Byl prvním z našich spisovatelů, který dbal na čistotu jazyka. (zdroj životopisu: spisovatele.cz)

Ocenění

Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.