Jan Jílek životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Jan Jílek (* 24.11.1933, Dlouhomilov (u Šumperku) † 6.10.2011 v Praze).
Nejhranější divadelní autor, tvůrce slavného filmu Láska jako trám s Janem Pivcem v hlavní roli, otec moderátorky Michaely Jílkové (* 1968).

Syn rolníka. Po ukončení povinné školní docházky se učil soustružníkem v královéhradeckých Závodech Vítězného února, krátce navštěvoval zemědělskou školu. 1950 absolvoval dělnickou přípravku pro pracující, 1951–55 studoval na DAMU herectví. 1955 nastoupil jako herec v pražském Divadle Jiřího Wolkra, kde působil až do předčasného odchodu do důchodu (1991). Žije v Praze.

Napsal scénáře k filmům Osení (1960, režie Václav Krška, scénář s Milošem Velínským), Žalobníci (1960, režie Ivo Novák) a Oči pro pláč (1984, režie Zdeněk Míka). Čs. televize uvedla jeho původní inscenace Láska jako trám (1967, režie František Filip), Rapotínská tragédie (1968, režie Jaroslav Novotný), Tchyně (1969, režie Ján Roháč), Dlouhá bílá nit (1969, režie Ján Roháč), Kluk na ženění (3 díly, 1973, režie Eva Sadková); Čekání (1974, režie Jaroslav Dudek); Rafan (1974, režie Antonín Dvořák), Holka modrooká (1976, režie Václav Hudeček), Křídlovka pro Majoránka (1981, režie Jaroslav Dudek), Královský život otroka (1991, režie + spolupráce na scénáři Zdeněk Zelenka), Tanec kolem zlatého vejce (1997, režie Jan Novák), Byla láska... (2001, režie Juraj Deák, na motivy vlastní prózy Mám talent na buben) a pohádky Kulihrášek a zakletá princezna (1995, režie František Filip), O sirotkovi z Radhoště (1996, režie Ludvík Ráža) a O Ječmínkovi (2003, režie Milan Cieslar). 1987 vysílal Čs. rozhlas Jílkovo drama Silvestr v úpravě Marie Fialové.

Jílek začínal jako filmový scenárista, v polovině 60. let přesunul svůj zájem k televizi a divadlu. Jako divadelní dramatik psal nejprve hry pro děti, které měly většinou premiéru v Divadle Jiřího Wolkra. Jeho volné jevištní adaptace pohádkových předloh, ať přímo folklorních (Čarovná Barborka), nebo již dříve zpracovaných (O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku, Šípková Růženka, Sůl nad zlato, Pták Ohnivák a liška Ryška, Dlouhý, Široký a Bystrozraký), jsou psány živým a barvitým jazykem. Charakterizuje je prolínání pohádkových a realistických prvků, aktualizace tradičních postupů vyjádřením současných společenských a mravních problémů. Dětem je adresován také prozaický příběh malého chlapce z doby nástupu nacismu a počátku války na českém venkově (Mám talent na buben) a prázdninové dobrodružství s invenční nestárnoucí babičkou (Mimozemšťanů je čím dál víc). – Naopak dospělým čtenářům je určena Jílkova rozsáhlá románová sága Milování s hudbou, zachycující v částečně retrospektivním pohledu očima hlavního hrdiny, nadaného hráče na housle Tomáše Majoránka, osudy pěti generací moravského vesnického rodu, procházejícího dvěma světovými válkami, hrdou sedláckou bídou dvacátých a třicátých let i budovatelskými iluzemi let padesátých až po „postmoderní” scénu současné politiky a počítačový svět těch nejmladších, kteří jej – naštěstí – ještě vždy rádi vymění za autentický, hmatatelný prožitek. – V průběhu 70. a 80. let Jílek napsal také šest her pro dospělé. První a nejúspěšnější z nich, komedie Silvestr, je příběhem svérázného vesnického podivína, jehož názory a jednání usvědčují okolí ze ztráty původních ideálů a ze společenského pokrytectví. V řadě groteskně-komických situací autor předvedl zápas člověka, který dokáže jít za svou představou mravní integrity a smyslu existence. Ve stylu tragikomedie ze současného života obyčejných lidí jsou psány i následné Jílkovy hry (Dvojitý tep srdce, Jak umřít na lásku, Můj hrad, Diamantoví kluci, Já chci žít znovu), autorské vidění skutečnosti se však postupně zužuje a zjednodušuje a zároveň s tím se vytrácí významová autenticita výpovědi a tvarová sevřenost dramatu.

Zemřel po devítiletém boji s rakovinou ve věku 77 let. (zdroj životopisu: www.slovnikceskeliteratury)