Jan Květ životopis

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1933

Životopis

RNDr. Jan "Hony" Květ, CSc. (*26.8.1933 v Praze). Významný přírodovědec, botanik a ekolog, vědecko-výzkumný pracovník a učitel na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, autor řady odborník článků a knih.

Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze v roce 1951 byl přijat na UK v Praze, kde v únoru 1956 promoval na Biologické fakultě po státnici z oboru botanika, specializace anatomie a fyziologie rostlin, a současně byl také přijat do Geobotanické laboratoře Československé akademie věd v Průhonicích (později Botanický ústav ČSAV) jako asistent vedoucího Rudolfa Mikyšky, kde postupně pracoval v Ekologickém oddělení v Brně (1964–72) a v Hydrobotanickém oddělení, resp. Úseku ekologie rostlin v Třeboni (1973–2002). V letech 1962–63 absolvoval 14-měsíční studijní pobyt na Oxfordské univerzitě ve Velké Británii jako stistipendista Britské rady, kde si prohloubil praktické znalosti produkční ekologie rostlin.
Kandidátskou práci z oboru botanika na téma produktivity lesního bylinného patra obhájil v r. 1964. V letech 1965–74 kromě výzkumné práce vykonával funkci zastupujícího vědeckého koordinátora podsekce pro fotosyntetickou produkci rostlin v sekci produkčních procesů Mezinárodního biologického programu (International Biological Programme – IBP). V r. 1970 vzal na sebe koordinaci nově založené pracovní skupiny IBP pro výzkum mokřadů.

Dále pak v letech 1976–90 vedl pracovní skupinu pro výzkum makrofyt v Hydrobotanickém oddělení BÚ ČSAV (nyní Úsek ekologie rostlin BÚ AV ČR) v Třeboni. Mokřadní skupina IBP, založená z československé, rumunské a polské iniciativy, nyní působí při mezinárodní asociaci pro ekologii INTECOL (International Association for Ecology) a každé 4 roky pořádá mezinárodní konference o mokřadech (v pořadí druhá konference se konala v Třeboni, 1984).
Mokřadní výzkum na Třeboňsku byl v 70. letech zařazen z podnětu Dagmar Dykyjové a Jana Květa do československého podílu na programu UNESCO Člověk a biosféra (Man and Biosphere – MaB) a dodnes v něm pokračuje výzkumem v biosférické rezervaci Třeboňsko a na lokalitách zařazených na seznam Ramsarské úmluvy o ochraně mokřadů Třeboňské rybníky a Třeboňská rašeliniště, za trvající účasti Jana Květa.
Při „sametové revoluci“ r. 1989 se Jan Květ zapojil do politického dění, nejprve jako předseda stávkového výboru na třeboňském pracovišti. V letech 1990–92 se stal poslancem první svobodně zvolené České národní rady (ČNR) za jihočeské Občanské fórum. V ČNR byl velmi činný ve výboru pro životní prostředí a urbanismus a v komisi pro vědu. Mimo jiné soustavně spolupracoval na přípravě dosud velmi progresivního zákona č. 114/92 Sb., na ochranu přírody a krajiny. Jako zpravodaj se účastnil tvorby zákona o hodnocení vlivu lidských činností na životní prostředí (EIA – Environmental Impact Assessment). Poté se v letech 1994–2000 zapojil do komunální politiky jako člen zastupitelstva města Třeboně a působil (několik let též jako předseda) v komisi pro ekologii a životní prostředí Rady města Třeboně.
V letech 1990–91 stál u zrodu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, zvláště její Biologické (nyní Přírodovědecké) fakulty, na níž (spolu se Zemědělskou a po nějaký čas i Teologickou fakultou) dosud působí. Během období let 1991–97 zastupoval v první Akreditační komisi vlády ČR pro vysoké školy biologické obory. Od r. 1993 byl po několik let členem Vědecké rady Akademie věd. Od r. 1993 působil v Českém národním komitétu pro program MaB a v letech 1997–2009 mu předsedal.
Stále se přitom účastnil výzkumu mokřadů, zejména na jihu Čech a Moravy, a také horských luk na Šumavě.
Jan Květ se též podílí na výuce a výzkumu jak na katedře biologie ekosystémů PřF Jihočeské univerzity, tak v Centru výzkumu globální změny AV ČR, v. v. i., v Českých Budějovicích.

V letech 1991–2006 organizoval spolupráci s dolnorakouským příhraničním regionem Waldviertel (Lesní čtvrť), zejména v oblasti obnovitelných energetických zdrojů. Stále pomáhá udržovat partnerské vztahy Třeboně s městem Schrems, vzešlé ze smlouvy (1987) o spolupráci třeboňského pracoviště BÚ ČSAV se schremskou Ekologickou stanicí Waldviertel. Rakouská akademie věd jej v r. 1997 zvolila svým dopisujícím členem. Je také nositelem domácích i zahraničních ocenění. Jedním z prvních (1973) byla Cena ČSAV (s M. Rychnovskou, J. Pelikánem a spolupracovníky) za výsledky ekosystémového výzkumu hydrosérie luk a rybničních pobřežních mokřadů na jižní Moravě, v projektech IBP. V r. 2001 získal společně s D. Dykyjovou doživotní členství v mezinárodní Society of Wetland Scientists a vyznamenání International Fellowship Award. V r. 2002 byl zvolen členem Učené společnosti České republiky. K významným patří i čestné uznání Recognition of Excellence (2008), udělené řídícím výborem Ramsarské úmluvy za celoživotní přínos ke studiu a ochraně mokřadů. V roce jeho 80. narozenin mu jeho mateřská Jihočeská univerzita udělila titul doctor honoris causa a předseda Akademie věd ČR prof. Jiří Drahoš mu předal čestnou oborovou medaili Gregora Johanna Mendela za zásluhy v biologických vědách.
Již ve svých 17 letech se Hony stal členem Československé (od r. 1993 České) botanické společnosti. Nyní je též čestným členem Slovenské ekologické společnosti, České limnologické společnosti a zasloužilým členem Slovenské botanické společnosti; po delší dobu působí v čestné radě Českého svazu ochránců přírody, jehož třeboňskou základní organizaci řídil v 80. a 90. letech.
Jan Květ měl od počátku několik atributů, které získal především v rodině, v níž vyrůstal, a díky dobrým školám, své křesťanské víře a skautingu, jejichž ideály vyznával po celý život. V 50. letech se podílel na vedení turistického oddílu mládeže, založeného v mezích tehdejších možností na skautských zásadách. Pro práci mu byla užitečná jeho jazyková erudice.
Na gymnáziu si osvojil základy latiny a řečtiny, mluví a píše anglicky, německy, rusky a v dospělosti se naučil základy francouzštiny, polštiny a španělštiny. Vždy byl a je neobyčejně přátelský a ochotný pomoci.
Za více než půl století svého působení ve vědě se Jan Květ, řečený Hony, zapsal do srdcí stovek lidí, kteří s ním přišli do styku u nás i jinde ve světě. Působil na ně nejen svými odbornými znalostmi, ale i laskavým a chápavým přístupem, který lidi spojuje.
Již téměř 48 let žije ve šťastném manželství s paní Radkou, která je také zárukou jejich pevného zázemí rodinného i pracovního. Mají dcery Terezu a Helenu a doposud 6 vnoučat. (zdroj životopisu: http://ziva.avcr.cz)

Ocenění

Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.