Jan Lacina životopis

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1946

Životopis

Ing. Jan Lacina se narodil 14.10.1946 v Dolní Lomné v Beskydech. Absolvoval lesnickou fakultu v Brně a celý život pracoval v lesnickém provozu. Výjimku tvoří roky 2003-2009, kdy završil svoji profesní kariéru jako referent státní správy lesů a myslivosti na Městském úřadě Šternberk. Z této pozice pak odešel do penze.

S manželkou Věrou vychoval syna Štěpána a dceru Šárku, kteří dnes žijí v Praze a živí se jako ekonomové. Vztah k přírodě jim však zůstal v srdcích a velmi rádi se do rodného kraje Beskyd a Jeseníků vracejí.

Jak sám autor píše, důchodu si v současné době užívá. Dělá opět práci mysliveckého hospodáře v blízké honitbě a věnuje se i svým dalším sportovním koníčkům, kterými jsou lyžování a tenis. Bez zajímavosti není ani skutečnost, že je značně vytížen i jako soudní znalec pro lesnictví a myslivost. V oboru myslivosti vykonával Jan Lacina během své kariéry funkci mysliveckého hospodáře v několika honitbách, působil jako lektor a zkušební komisař pro zkoušky z myslivosti a pracoval v okresní hodnotitelské komisi pro posuzování trofejí spárkaté zvěře. Za svoji činnost v ČMMJ byl oceněn bronzovým odznakem Za zásluhy o myslivost.

K psaní myslivecké beletrie se dostal až v závěru aktivní lesařiny. Jeho dvě sbírky povídek vycházejí z celoživotní práce lesníka, během které provozoval jako nedílnou součást lesnické služby také myslivost. Knižní prvotina se jmenuje „Lovy v Beskydech a Jeseníkách“. Jsou v ní v celkem 25 povídkách popsány pravdivé lovecké zážitky z lovu srnčí, jelení i mufloní zvěře v Jablunkovských Beskydech, v režijní honitbě pod Pradědem i v dalších honitbách v Loučné a Kralickém Sněžníku. Jsou to zážitky z Jablunkova, kde autor začal svoji praxi lesního inženýra i z navazujících lesnických štací na lesních závodech Karlovice ve Slezsku a ve Šternberku. V knize jsou zařazeny i 4 povídky odehrávající se mimo území Moravy popisující lovy jelena na Slovensku, losa v Polsku, jelena siky na Plzeňsku a postřehy z lovu tetřívků na Šumavě. Kniha vyšla v roce 2003 nákladem téměř 3000 výtisků a byla během poměrně krátké doby vyprodaná. Druhou sbírku „Z lovu srnců“ vydal Jan Lacina v roce 2005 v podobném nákladu jako knihu první.

Přestože náplní obou knih jsou především myslivecké zážitky, čtenář zde najde také postřehy a reakce autora na aktuální problémy v lesnictví a myslivosti. Smutní zde nad degradací lesařiny po rozdělení na LČR a akciovky a především nad stavem, kdy řada profesně zdatných místních lesníků, kteří se dlouho a dobře o les starali, ztratila svoji práci. Dnes se po jejich polesích projíždějí v terénních autech mladí manažeři vybavení mobily a notebooky, kterým nevadí, že bydlí často stovky kilometrů od lesa, ve kterém vidí především peníze za vytěženou kulatinu. Stejně tak v nich autor odsuzuje hysterii současného údajného přezvěření Jeseníků a Beskyd, která je přenášena i některými zodpovědnými pracovníky státní správy. A to bez znalostí skutečného stavu v honitbách a bez snahy použít vlastní rozum či zdravý úsudek. Tyto snahy degradují myslivecké plánování i statistiku do podstatného zkreslování skutečnosti tak, aby se respektovala litera špatného zákona, nepřipouští se názor a navrhovaná řešení mysliveckých hospodářů, kteří regulují hospodaření se zvěří v konkrétních honitbách často po několik desetiletí.

Jak sám autor říká, vydal obě knihy především sobě pro radost. Jsou určeny myslivcům, z nichž se mohou hlavně ti začínající poučit i z chyb, ke kterým se při popisu loveckých příhod přiznává. Na obě knihy byl dostatek vesměs kladných ohlasů. Z nich si nejvíce váží dopisu mladého středoškoláka, který napsal, že si knihu „Lovy v Beskydech“ vybral při slohové práci jako svou nejoblíbenější knihu. Přinesl ji pak do třídy, kde si ji půjčilo více spolužáků. Jak autorovi napsal, shodli se i s nemysliveckými přáteli, že knížka je příkladem autorovy lásky k přírodě a měl by si ji přečíst každý začínající myslivec a milovník našich lesů i zvěře v nich žijící.

Mimo uvedené knihy patří Jan Lacina mezi spoluautory dvou antologií mysliveckých povídek, a sice „Mysliveckých vyznání 2006“ a „Z lesů, luk a strání“.

Jako negativní zážitky ze své praxe uvádí autor zejména skutečnost, jak špatné všeobecné hodnocení myslivců zaznívá ze strany nemyslivecké veřejnosti, ale také například ze strany někdejších spolupracovníků na odboru životního prostředí městského úřadu. Mezi klady jeho práce patří zajisté skutečnost, že během sedmi let na uvedeném odboru dokázal výrazně změnit toto negativní nazírání u celé řady kolegů, kteří se díky jeho příkladu začali dívat na myslivce a jejich zálibu jinýma, daleko příznivějšíma očima. (zdroj životopisu: http://www.myslivost.cz/OMS/klubautoru/Special-pages/Lacina.)

Ocenění

Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.