Jan Peisker životopis

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1851 - 1933

Životopis

Byl profesor dějin přírodních věd, docent hospodářských a sociálních věd, historik a etnograf, ředitel univerzitní knihovny, práce z oborů.

Jan Peisker se narodil 25. května 1851 v Opařanech u Bechyně. Po gymnaziálních studiích v Písku a Táboře studoval na Filozofické fakultě pražské univerzity a v letech 1873–1891 pracoval jako úředník pražské univerzitní knihovny. Poté odešel do Štýrského Hradce, kde nalezl uplatnění v tamější univerzitní knihovně a v letech 1910–1918 vykonával funkci jejího ředitele. Během pobytu ve Štýrském Hradci se stal členem zemské historické komise pro Štýrsko a císařskou akademií věd byl jmenován členem komitétu pověřeného sestavením a vydáním historického atlasu rakouských alpských zemí. Vedle práce v knihovně se Peisker věnoval také univerzitní kariéře a v roce 1901 byl jmenován docentem hospodářských dějin univerzity ve Štýrském Hradci.

Ve svých prvních vědeckých pracích se Peisker zapojil do boje proti pravosti Rukopisů a do sporů o slovanskou zádruhu. V této souvislosti můžeme zmínit práce Zádruha na Prácheňsku a Libušin Súd a zádruha prácheňská publikované v letech 1888 a 1889 v časopise Atheneum. V otázce zádruhy odmítal představu společného vlastnictví půdy a její vznik vysvětloval vlivem zavedení byzantského daňového systému. Do období poslední dekády 19. století spadají rovněž práce Počátkové dějin sociálních a studie publikované v Zeitschrift für Social – und Wirstchaftsgeschichte. Dalším tématem, kterému Peisker věnoval svou pozornost, byla problematika alpských žup a županů.

Po habilitaci v roce 1901 se Peisker začal zabývat otázkami nejstarších slovanských dějin, přičemž svými vývody budil zájem jak v kruzích historických, tak filologických. Zde je třeba uvést především práce Die älteren Beziehungen der Slaven zu Turkotataren und Germanen und ihre sozialgeschichtliche Bedeutung a Neue Grundlagen der slavischen Altertumskunde, v nichž Peisker předložil zcela nový názor na slovanský pravěk, když se snažil doložit, že Slované již dávno před svým vstupem do historie podléhali střídavě, ale trvale, dvěma porobám – germánské a turkotatarské – a že tato staletá zkušenost na nich zanechala nesmazatelnou stopu v celé jejich pozdější historii a v národním charakteru, když se stali nedůvěřivými, úskočnými, lstivými a neschopnými vytvořit něco velkého – zejména státy řízené jimi samými. Přes odpor, který touto teorií vyvolal, se jí Peisker držel i nadále a snažil se ji doplňovat novými důkazy. (zdroj životopisu: uživatel Lucka66)

Ocenění

Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.