Jan Wojnar životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Jan Wojnar (1944 Vendryně – 2014 Třinec) byl český konceptuální umělec a fotograf.

Mezi lety 1958 a 1962 studoval na Strojní průmyslové škole v Karviné. Když se pak v první polovině 60. let rozhodoval, kterou z možných cest vizuálního umění se vydá, vybral si záměrně tu méně divácky atraktivní, těžší a nevděčnější. Zvolil si cestu, která vedla skrze exaktní racionální vizuální kreace, v nichž prozkoumával dialektickou vztahovost a vzájemnou závislost a souvislost jednotlivých přírodních, materiálových či jiných realit. Od roku 1967 začal vytvářet monochromní bílé obrazy-reliéfy, blížící se svým zaměřením pozicím nové citlivosti. Autor v nich zkoumal vztahy mezi monochromní plochou a reliéfními, často čistě geometrickými útvary na ni aplikovanými.

Jednou z důležitých poloh jeho tvorby byly Přesýpací básně. Vznikaly od roku 1968. Autor v těchto zasklených schránkách zkoumal vztah mezi černou, reliéfně (ornamentálně) pojednanou plochou a jejím zakrytím bílým práškem (cukr, písek). Jedná se o typickou podobu tzv. otevřených děl, kdy výsledný tvar dává dílům sám divák tím, jak s nimi manipuluje a v závislosti na své vůli a v rámci daných omezení je mění.

Druhou z hlavních linií tvorby J. Wojnara byly od konce 60. let Mřížkové básně. K racionálnímu zformulování jejich podstaty dospěl v roce 1974. „…uvědomil (si), že vlastně každý vztah mezi dvěma vizuálními strukturami lze chápat jako transformaci jedné z nich určitou mřížkou. (…) Nejdříve chtěly (Mřížkové básně) v naší mysli zpřítomnit, jaký vztah nastal mezi dvěma vizuálními strukturami, brzy se ale otevřela škála mentálních procesů, jenž mohly jako mřížka fungovat. (…) K jeho zkušenosti samozřejmě patřily i realizace krajně oproštěné, schopné komunikovat ve spojení s verbální informací.“ (cit. J. Valoch) Veškerá jeho následující tvorba se proto rozvíjela v rámci tohoto vymezení.

Autor neustále nacházel nové polohy svého tématu. Jednou z nich se staly fotografické série, které ve spojení s jejich slovní a kresebnou interpretací tvořily tzv. Diagramy (např. Diagram přibližování). Tato fotografická díla tvoří významnou kapitolu české konceptuální fotografie.

Na tuto skupinu děl navázal J. Wojnar opět ve spojitosti s fotopapírem v sérii Autofotogramů (od roku 1978). Zkoumal v nich vztah materiálu k němu samému. Proříznutím, probodnutím nebo jiným aktem vyvolával změnu, která byla za pomoci světla dokumentována samotným změněným médiem.

Na Autofotogramy navázaly Samovztažné básně, kde byla plocha papíru opět pojednána sama sebou – nesla např. stopy svého přehnutí nebo jiného poznamenání, které ovšem nevzniklo jinak než autorovou interakcí s daným materiálem bez dalších cizorodých elementů.

Minimalizací konceptuálního gesta a precizností tohoto zkoumání dospěl J. Wojnar k sériím uchopování. V nich byla plocha papíru prostředníkem, lépe řečeno svědkem uchopení předmětu nebo rostliny, případně ruky druhého člověka. Sama na sobě nesla stopy autorova kontaktu se zvoleným předmětem zájmu.
V posledních letech svého života opsal jakýsi pomyslný kruh, když vytvořil pozoruhodnou sérii bílých monochromních reliéfů, v nichž jeho snaha o maximální exaktnost vyjádření oproštěnou od všech romantizujících a narativních konotací dosáhla svého pomyslného vrcholu. (zdroj životopisu: Martin Mikolášek – https://www.artlist.cz/jan-wojnar-108587/)