Jaromír Komorous životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Jaromír Komorous (13.5.1951 Plzeň – 26.5.2017 Plzeň) byl český básník a autor hudebních textů druhé poloviny 20. století a počátku 21. století. V 90. letech 20. století přispěl ke kulturnímu rozvoji západočeské metropole coby zakladatel a organizátor kulturních akcí překračujících svým rozsahem hranice region.

Narodil se a žil v Plzni. V době komunistického režimu se živil jako zámečník v plzeňské Škodovce. Od mládí se pohyboval v komunitě západočeských rockových a folkových hudebníků, pro něž postupně složil přes 200 hudebních textů. Počátkem 90. let 20. století se stal ředitelem Plzeňského kulturního střediska Esprit, v jehož vedení byl hlavním organizátorem velkých kulturních akcí v regionu prakticky po jedno desetiletí. V čele organizátorského týmu tak mohl např. přivítat prezidenta Václava Havla a velvyslankyni USA Shirley Temple Black při oslavách 45. a později i 50. výročí osvobození města Plzně americkou armádou (po desetiletích popírání tohoto historického faktu komunistickou garniturou), stejně jako tehdy ještě žijící veterány 2. světové války, kteří se na osvobození Plzně aktivně podíleli. V 90. letech vymyslel a založil festival Struny na ulici a Jazz na ulici, k nimž záhy nakrátko zorganizoval i festival Divadlo na ulici. Zejména festival Jazz na ulici výrazně překročil hranice regionu a s účastí naprosté tehdejší oborové špičky se stal jednou z nejvýznamnějších jazzových událostí v ČR. Festival následně zmutoval a nadále pokračuje pod názvem Struny na ulici, následně Na ulici.

Jaromír Komorous se také zasloužil o oživení unikátního přírodního lochotínského amfiteátru, kde po otevření západních hranic pořádal koncerty, např. zahraniční glam rockové legendy Slade, do Plzně dovezl i legendu americké country Johna Denvera a další interprety. V době, kdy ve východním bloku vazby na zahraniční agentury zastupující umělce teprve vznikaly. Počátkem 21. století se věnoval zejména literární tvorbě a publikoval básnické sbírky. Byl plzeňským patriotem, milovníkem hudby, literatury, výtvarného umění, ale i dobrodružství v horách a na řekách, ať již ve slovenských Tatrách, rakouských, italských a francouzských Alpách nebo indickém Garhwalu.
Zemřel v Plzni.

Jaromír Komorous je autorem více než 200 hudebních textů. Autorsky plodná byla zejména spolupráce s Jaroslavem Rajtmajerem, baskytaristou a zakladatelem skupin Elegie Jazz, Elegie Rock, Extra Band (téměř v původní sestavě nadále aktivně hrající pod názvem Extra Band Revival), Gepard a Triumf. Dále např. pro kapelu Slepá kolej napsal texty ke třem albům. Tvořil i pro další interprety. Nejhranější skladby s jeho texty jsou (v podání Extra Bandu): Poslední zvonění, Oáza rock, Sudé berou, Žít s láskou, Hrál jsem crazy, To se ví, Klid, Van Gogh, Případ, Ubyl tón, Fajnovej víkend, Vadí, nevadí, Hráli jsme holkám, Oni, Den duní za dnem, Divný království, Už svítá, Nejsem Beamon, Úplně volný, Sen, Nejsem pes, Kouzlo, Otázka, Haló paní v bílém šátku, Seš bláhovej, Den uzrál jak víno, Dám a mám, Měj se fajn, Ta se má, Vlak do Nice.

V posledním desetiletí svého života se Jaromír Komorous stále aktivně věnoval tvůrčí činnosti. Svojí pozornost zaměřil na tvorbu básnických textů. Postupně byly vydány básnické sbírky: Na rozcestí věků (2010), Nazvučení (2011), Hučáky (2011), Šumavka (2015), S andělíčkem v dlani (2016). Dokončená a dosud nepublikovaná je sbírka Obrazně řečeno na motivy obrazů výtvarnice Květy Monhartové. (zdroj životopisu: cs.wikipedia.org)