Jaroslav Jirák životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Humor a komiksy mě provází skutečně od malička. Číst jsem uměl mnohem dříve než ostatní děti, protože jsem babičce koukal přes rameno, když mi předčítala Krkonošské pohádky a Čtyřlístky. Strávil jsem nekonečně hodin s Asterixem, Tintinem, Tomem a Jerrym, Kačery z Kačerova a Rychlou rotou, později s Garfieldem a Calvinem a Hobbesem. A vždycky jsem si říkal, jaké by to bylo krásné mít vlastní komiks.
Pak mě jednou o prázdninách, těsně po opuštění základní školy, můj ctihodný bratránek požádal, jestli bych mu nenačetl jednu knihu, že prý mám hezký hlas. Souhlasil jsem. Nějaké "Hrr na ně" od jakéhosi Pratchetta. To zas bude blbost...
Načíst tuhle záležitost mi trvalo půl prázdnin, protože jsem se pomalu po každé větě válel smíchy pod stolem a nahrávání se muselo stopovat. Během následujícího měsíce jsem přečetl celou Zeměplochu a začal psát svou první knihu. Ta byla dokončena o čtyři roky později v počtu 486 stran. Je zavřená v šuplíku a nejspíš z něj už nikdy nevyleze, ale pohyb k psaní se už nedal zastavit.
O devět let později jsem potřeboval vytvořit obrázky na web jednoho projektu, který už dnes neexistuje. Nakreslil je pro mě kamarád, ale výsledná podoba se mi moc nepozdávala, proto jsem vzal do ruky fixy a pod vlivem Marvina Clifforda vytvořil hned deset ilustrací. Vesmír tomu chtěl, že zatímco jsem prožíval euforii z tohoto zázraku, mé tehdejší přítelkyni zemřela myška. Abych ji potěšil, nakreslil jsem obrázek o pár myšácích, co se rozhodli jet do Japonska balit ženské. Zbytek už je historie o více jak 300 obrázcích.
Myslím, že kdyby tehdy nezemřel jeden domácí mazlíček, moje euforie z kreseb by vyprchala a nikdy bych se ke kreslení už nedostal. Ale zřejmě to tak mělo být. Náhody neexistují.
Mezi tím vším jsem stihl studovat tři vysoké školy (a jednu z nich i dokončit), než mě celý školský systém a nepoužitelnost vyučované látky v životě lidském dotlačily do bodu, kdy mi škola už nic nedávala, a proto jsem ji k údivu a nesouhlasu svého okolí opustil. Od té doby jsem toho vyzkoušel hodně, dělal jsem finančního poradce i asistenta vozíčkářů, až jsem nakonec zakotvil u komiksů a umění dělat jen to, co chci.
Stal jsem se také vášnivým studentem věd aplikovaných na život a anatomem lidského štěstí. Ukazovat druhým cestu k životní radosti nejen skrze tři rámečky komiksového stripu vnímám jako své životní poslání.
Jo, a pořád mám předplacený Čtyřlístek. ;) (zdroj životopisu: http://letajici.blog.cz)